Job 4

1 Da hob Eliphas von Theman an und sagte:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 »Wird es dich verdrießen, wenn man ein Wort an dich zu richten wagt? Doch wer vermöchte die Worte zurückzuhalten?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Hast du doch selbst vielen (Leidenden) Mut zugesprochen und erschlaffte Hände gestärkt;

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 manchen Wankenden haben deine Worte aufrecht gehalten, und niedersinkenden Knien hast du neue Kraft verliehen.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Nun aber, da die Reihe an dich gekommen, bist du verzagt; nun es dich selbst trifft, verlierst du den Halt!«

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 »Ist deine Gottesfurcht nicht deine Zuversicht und dein unsträflicher Wandel deine Hoffnung?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Bedenke doch: Wo ist je ein Unschuldiger zugrunde gegangen, und wo sind Rechtschaffene vernichtet worden?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Soweit meine Erfahrung reicht: die Unheil gepflügt und Frevel gesät hatten, die haben es auch geerntet.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Durch Gottes Odem kommen sie um, und durch den Hauch seines Zornes vergehen sie.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Des Löwen Gebrüll und die Stimme des Leuen (sind verstummt), und den jungen Löwen sind die Zähne ausgebrochen;

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 da kommt auch ein Löwe um aus Mangel an Raub, und die Jungen der Löwin müssen sich zerstreuen.«

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 »Zu mir ist aber ein Wort verstohlen gedrungen, und mein Ohr hat einen flüsternden Laut davon vernommen

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 beim Spiel der durch Traumbilder erregten Gedanken, in der Zeit, wo tiefer Schlaf sich auf die Menschen senkt:

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 ein Grauen überfiel mich und ein Zittern, durch alle meine Gebeine ging ein Schauder;

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 ein Lufthauch strich leise an meinem Antlitz vorüber; es sträubte sich mir das Haar am Leibe empor!

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Da stand – ihr Aussehen konnte ich nicht erkennen – eine Gestalt vor meinen Augen, und eine Stimme hörte ich flüstern:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 ›Kann wohl ein Mensch gerecht vor Gott sein oder ein Sterblicher rein vor seinem Schöpfer?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Bedenke: seinen Dienern kann er nicht trauen, und seinen Engeln legt er Mängel zur Last:

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 wieviel mehr denen, die Lehmhütten bewohnen, deren Grundbau im Staube liegt! Sie werden zerdrückt, als wären sie Motten;

Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 vom Morgen bis zum Abend werden sie zerschmettert; unbeachtet vergehen sie auf ewig.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Nicht wahr, so ist es: wird das Haltseil ihres Zeltes bei ihnen ausgerissen, so sterben sie und wissen nicht wie.‹«

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.