Job 38
1 Da antwortete der HERR dem Hiob aus dem Wettersturme heraus folgendermaßen:
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 »Wer ist’s, der da den Heilsplan Gottes verdunkelt mit Worten ohne Einsicht?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Auf! Gürte dir die Lenden wie ein Mann, so will ich dich fragen, und du belehre mich!«
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 »Wo warst du, als ich die Erde baute? Sprich es aus, wenn du Einsicht besitzest!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Wer hat ihre Maße bestimmt – du weißt es ja! –, oder wer hat die Meßschnur über sie ausgespannt?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Worauf sind ihre Grundpfeiler eingesenkt worden, oder wer hat ihren Eckstein gelegt,
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 während die Morgensterne allesamt laut frohlockten und alle Gottessöhne jauchzten?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 Und wer hat das Meer mit Toren verschlossen, als es hervorbrach, aus dem Mutterschoß heraustrat?
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 Als ich Gewölk zu seinem Kleide machte und dunkle Nebel zu seinen Windeln?
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 Als ich ihm das von mir bestimmte Gebiet absteckte und ihm Riegel und Tore herstellte
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 und sprach: ›Bis hierher darfst du kommen, aber nicht weiter, und hier soll sich der Stolz deiner Wellen brechen!‹
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 Hast du jemals, seitdem du lebst, das Morgenlicht bestellt? Hast du dem Frührot seine Stätte angewiesen,
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 daß es die Säume der Erde erfasse und die Frevler von ihr verscheucht werden?
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 Sie (die Erde) verwandelt sich alsdann wie Wachs unter dem Siegel, und alles stellt sich dar wie ein Prachtgewand;
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 den Frevlern aber wird ihr Licht entzogen, und der zum Schlagen schon erhobene Arm zerbricht.
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 Bist du bis zu den Quellen des Meeres gekommen, und hast du die tiefsten Tiefen des Weltmeers durchwandelt?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Haben sich vor dir die Pforten des Todes aufgetan, und hast du die Pforten des Schattenreichs gesehen?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 Hast du die weiten Flächen der Erde überschaut? Sage an, wenn du dies alles weißt!
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Wo geht denn der Weg nach der Wohnung des Lichts, und die Finsternis, wo hat sie ihre Heimstätte,
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 daß du sie in ihr Gebiet hinbringen könntest und daß die Pfade zu ihrem Hause dir bekannt wären?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Du weißt es ja, denn damals wurdest du ja geboren, und die Zahl deiner Lebenstage ist groß!
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 Bist du zu den Vorratskammern des Schnees gekommen, und hast du die Speicher des Hagels gesehen,
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 den ich aufgespart habe für die Drangsalszeiten, für den Tag des Kampfes und des Krieges?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Wo ist der Weg dahin, wo das Licht sich teilt und von wo der Ostwind sich über die Erde verbreitet?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Wer hat der Regenflut Kanäle gespalten und einen Weg dem Donnerstrahl gebahnt,
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 um regnen zu lassen auf menschenleeres Land, auf die Steppe, wo niemand wohnt,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 um die Einöde und Wildnis reichlich zu tränken und Pflanzengrün sprießen zu lassen?
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 Hat der Regen einen Vater, oder wer erzeugt die Tropfen des Taues?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 Aus wessen Mutterschoße geht das Eis hervor, und wer läßt den Reif des Himmels entstehen?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 Wie zu Stein verhärten sich die Wasser, und der Spiegel der Fluten schließt sich zur festen Decke zusammen.
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Vermagst du die Bande des Siebengestirns zu knüpfen oder die Fesseln des Orion zu lösen?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 Läßt du die Bilder des Tierkreises zur rechten Zeit hervortreten, und leitest du den Großen Bären samt seinen Jungen?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Kennst du die für den Himmel gültigen Gesetze, oder bestimmst du seine Herrschaft über die Erde?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Kannst du deine Stimme hoch zu den Wolken dringen lassen, daß strömender Regen dich bedecke?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Entsendest du die Blitze, daß sie hinfahren und zu dir sagen: ›Hier sind wir‹?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Wer hat Weisheit in die Wolkenschichten gelegt oder wer dem Luftgebilde Verstand verliehen?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Wer zählt die Federwolken mit Weisheit ab, und die Schläuche des Himmels, wer läßt sie sich ergießen,
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 wenn das Erdreich sich zu Metallguß verhärtet hat und die Schollen sich fest zusammenballen?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 Erjagst du für die Löwin die Beute, und stillst du die Gier der jungen Leuen,
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 wenn sie in ihren Höhlen kauern, im Dickicht auf der Lauer liegen?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce?
41 Wer verschafft dem Raben sein Futter, wenn seine Jungen zu Gott schreien und wegen Mangels an Nahrung umherirren?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
