Job 37

1 Ja, darüber erzittert mein Herz und fährt stürmisch empor von seiner Stelle.

Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.

2 Hört, o hört auf das Donnern seiner Stimme und auf das Tosen, das seinem Munde entfährt!

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

3 Er entfesselt es unter dem ganzen Himmel hin und sein Blitzesleuchten bis an die Säume der Erde.

Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

4 Hinter (dem Blitz) her brüllt der Donner; er dröhnt mit seiner hehren Stimme und hält (die Blitze) nicht zurück, sobald sein Donner sich vernehmen läßt.

Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

5 Gott donnert mit seiner Stimme wunderbar, er, der große Dinge tut, die wir nicht begreifen.

Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

6 Denn dem Schnee gebietet er: ›Falle auf die Erde nieder!‹ und ebenso dem Regenguß: ›Falle als Dauerregen nieder!‹

Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

7 Dann zwingt er die Hände aller Menschen zur Untätigkeit, damit alle Menschen zur Erkenntnis seines Wirkens kommen.

Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

8 Da zieht sich das Wild in sein Versteck zurück und hält sich ruhig in seinen Schlupfwinkeln.

Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

9 Aus der Kammer bricht der Sturm hervor und von den Nordwinden die Kälte:

Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

10 durch den Hauch Gottes entsteht das Eis, und die weite Wasserfläche liegt in enger Haft.

Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

11 Auch belastet er mit Wasserfülle das Gewölk, läßt seine Blitzwolken überströmen;

Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

12 die wenden sich dann unter seiner Leitung hierhin und dorthin, um alles, was er ihnen gebietet, auszurichten auf dem ganzen weiten Erdkreise:

A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

13 bald als Rute, wenn sie seinem Lande not tut, bald als Huldbeweis läßt er sie sich entladen.«

Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

14 »Vernimm dies, Hiob! Stehe still und erwäge die Wunderwerke Gottes!

Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

15 Begreifst du es, wie Gott ihnen Befehl erteilt und das Licht seines Gewölks aufleuchten läßt?

Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

16 Verstehst du dich auf das Schweben der Wolken, auf die Wundertaten des an Weisheit Vollkommenen,

Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

17 du, dem die Kleider zu heiß werden, wenn das Land beim Südwind in schwüler Hitze daliegt?

A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

18 Kannst du gleich ihm das Himmelsgewölbe ausbreiten, das fest ist wie ein gegossener Spiegel?

Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

19 Laß uns wissen, was wir ihm sagen sollen! Wir können vor Finsternis nichts vorbringen.

Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

20 Soll ihm gemeldet werden, daß ich reden wolle? Hat wohl je ein Mensch gefordert, er wolle vernichtet sein?

Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

21 Und nun: in das Sonnenlicht kann man nicht blicken, wenn es am Himmelsgewölbe strahlt, nachdem der Wind darüber hingefahren ist und (den Himmel) geklärt hat.

Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

22 Von Norden her kommt das Nordlicht: um Gott her liegt furchtbare Pracht.

Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

23 Den Allmächtigen, wir erreichen ihn nicht, ihn, der an Kraft gewaltig ist; aber das Recht und die volle Gerechtigkeit beugt er nicht.

Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

24 Darum sollen die Menschen ihn fürchten: er sieht keinen an, der sich selbst weise dünkt!«

Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.