Job 34
1 Elihu hob dann wieder an und sagte:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 »Vernehmt, ihr Weisen, meine Worte und, ihr Einsichtigen, schenkt mir Gehör!
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 denn das Ohr prüft die Worte, wie der Gaumen die Speisen kostet.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Wir wollen doch prüfend das Recht finden, wollen gemeinsam erforschen, was gut ist.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Denn Hiob hat behauptet: ›Ich bin gerecht, aber Gott hat mir mein Recht vorenthalten;
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 trotz meines Rechtes soll ich ein Lügner sein! Tödlich steckt sein Pfeil in mir, ohne daß ich mich verschuldet habe!‹«
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 »Wo ist ein Mann wie Hiob, der Lästerrede trinkt wie Wasser
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 und in Gemeinschaft mit Übeltätern getreten ist und mit Frevlern Umgang pflegt?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Denn er hat behauptet: ›Der Mensch hat keinen Nutzen davon, daß er mit Gott die Freundschaft aufrecht hält.‹
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Darum hört mich an, ihr einsichtsvollen Männer! Fern bleibe der Vorwurf von Gott, daß er Frevel verübe, und vom Allmächtigen, daß er Unrecht tue!
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Nein, was der Mensch tut, das vergilt er ihm und läßt es jedem nach seinem Lebenswandel ergehen.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Ja wahrlich, Gott handelt nicht frevelhaft, und der Allmächtige beugt das Recht nicht.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Wer hat die Erde seiner Obhut anvertraut und wer den ganzen Erdkreis hergestellt?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Wenn er nur an sich selbst dächte, seinen Geist und seinen Odem in sich zurückzöge,
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 so müßte alles Fleisch insgesamt verscheiden und der Mensch wieder zu Staub werden.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Wenn du also verständig bist, so höre dies und gib wohl acht, wie meine Worte lauten!
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Kann auch, wer das Recht haßt, ein Gemeinwesen leiten? Oder willst du den Allgerechten verdammen,
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 ihn, der zum Könige sagt: ›Du Nichtswürdiger!‹ und zu den Hochgestellten: ›Du Bösewicht!‹,
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 ihn, der die Person der Fürsten nicht ansieht und den Vornehmen nicht vor dem Geringen bevorzugt, weil sie ja alle das Werk seiner Hände sind.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 In einem Augenblick sterben sie, und mitten in der Nacht wird ein Volk erschüttert und muß dahinfahren, und Machthaber beseitigt er, ohne die Hand zu rühren.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Denn seine Augen sind auf die Wege eines jeden Menschen gerichtet, und er sieht alle seine Schritte:
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 da gibt es kein Dunkel und keine noch so dichte Finsternis, daß die Frevler sich darin verbergen könnten.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Denn er braucht einen Menschen nicht erst lange zu beobachten, damit er vor Gott zum Gericht erscheine:
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 nein, er zerschmettert Gewalthaber ohne Untersuchung und läßt andere an ihre Stelle treten.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Somit kennt er ihre Taten wohl und stürzt sie über Nacht, so daß sie zermalmt werden.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Als Frevler, die sie sind, geißelt er sie vor aller Augen
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 zur Strafe dafür, daß sie von ihm abgefallen sind und alle seine Wege unbeachtet gelassen haben,
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 so daß sie den Hilferuf des Armen zu ihm hinaufdringen ließen und er den Notschrei der Bedrückten vernehmen mußte.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 Verhält er sich aber ruhig, wer darf ihn verdammen? Und verhüllt er sein Angesicht, wer kann ihn schauen? So waltet er sowohl über Völkern als auch über einzelnen Menschen gleicherweise,
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 damit nicht ruchlose Menschen die Herrschaft führen, Leute, welche Fallstricke für das Volk sein würden.«
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 »Denn soll etwa Gott zu dir sagen: ›Ich habe mich geirrt; will (aber) nicht wieder verkehrt handeln?
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Über das, was ich nicht sehe, belehre du mich; wenn ich unrecht gehandelt habe, will ich es nicht wieder tun.‹
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Soll er nach deinem Sinn Vergeltung üben, weil du unzufrieden bist, und sagen: ›Du hast das Bessere zu bestimmen, nicht ich; was du also weißt, das sprich aus!‹?
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Verständige Leute werden mir zugestehen und jeder weise Mann, der mir zuhört:
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 ›Hiob redet ohne Einsicht, und seine Worte sind nicht wohlbedacht.‹
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 O daß doch Hiob fort und fort geprüft würde wegen seiner Widerreden nach Art der Frevler!
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Denn zu seiner Verfehlung fügt er noch den Abfall (von Gott) hinzu: er höhnt laut in unserer Mitte und macht viel Redens gegen Gott.«
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
