Job 33
1 »Nun aber höre, Hiob, meine Reden und leihe dein Ohr allen meinen Worten!
Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2 Wisse wohl: wenn ich meinen Mund jetzt auftue und meine Zunge sich vernehmlich hören läßt,
Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3 so sind meine Worte aufrichtig wie mein Herz, und was meine Lippen wissen, sprechen sie unverfälscht aus.
Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4 Der Geist Gottes, der mich geschaffen hat, und der Hauch des Allmächtigen belebt mich.
Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5 Wenn du’s vermagst, so widerlege mich: rüste dich mit Beweisgründen gegen mich, tritt an zum Kampf!
Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6 Siehe, ich stehe zu Gott ebenso wie du: aus Ton bin auch ich gebildet.
Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7 Nein, Angst vor mir braucht dich nicht einzuschüchtern, und meine Wucht soll dich nicht niederdrücken!«
Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8 »Nun aber hast du vor meinen Ohren ausgesprochen, und deutlich habe ich deine Worte gehört:
Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9 ›Unschuldig bin ich, ohne Missetat, rein bin ich, und kein Vergehen haftet mir an!
Èist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10 Fürwahr, er (Gott) erfindet Feindseligkeiten gegen mich, sieht in mir einen Feind;
Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11 er legt meine Füße in den Block, überwacht alle meine Pfade.‹
Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12 Sieh, darin hast du unrecht, entgegne ich dir; denn Gott ist größer als ein Mensch.«
Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13 »Warum hast du den Vorwurf gegen ihn erhoben, daß er dir auf alle deine Worte keine Antwort gebe?
Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14 Vielmehr redet Gott einmal und zweimal, man achtet nur nicht darauf.
Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15 Im Traum, im Nachtgesicht, wenn tiefer Schlaf die Menschen befällt, im Schlummerzustand auf dem Lager:
Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16 da öffnet er den Menschen das Ohr und schreckt sie durch Verwarnung,
Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17 um den Menschen von seinem (bösen) Tun abzubringen und den Mann vor Überhebung zu behüten,
Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18 um seine Seele vor der Grube zu bewahren und sein Leben vor dem Geschoß des Todes.
A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19 Auch wird er durch Schmerzen auf seinem Lager in Zucht genommen und durch andauernden Leidenskampf in seinen Gliedern,
Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20 so daß für seinen Lebenstrieb alle Nahrung zum Ekel wird und für seine Eßlust sogar die Lieblingsspeise;
Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21 sein Fleisch schwindet dahin, daß es nicht mehr zu sehen ist, und seine vordem verborgenen Knochen treten zu Tage,
Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22 so daß seine Seele der Grube nahe kommt und sein Leben den Todesmächten.«
A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23 »Wenn dann ein Engel für ihn da ist, ein Fürsprecher, ein einziger aus den tausend, um für den Menschen Zeugnis von seiner Gerechtigkeit abzulegen,
Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24 und dieser sich seiner erbarmt und (zu Gott) spricht: ›Laß ihn frei, daß er nicht in die Grube hinabfährt! Ich habe eine Sühne gefunden‹,
Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25 so strotzt sein Leib wieder von Jugendkraft, so daß er in die Tage seines Jünglingsalters zurückversetzt wird.
I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26 Er betet zu Gott, und dieser nimmt ihn gnädig an, läßt ihn sein Angesicht unter Jauchzen schauen und gibt dem Menschen seine Gerechtigkeit zurück.
Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27 Er singt vor dem Volke und bekennt: ›Ich hatte gesündigt und das Recht verkehrt, aber es ist mir nicht vergolten worden!
Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28 Erlöst hat (Gott) meine Seele, daß sie nicht in die Grube gefahren ist, und mein Leben erfreut sich am Anblick des Lichts!‹«
Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29 »Sieh, dies alles tut Gott zweimal, ja dreimal an dem Menschen,
Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30 um seine Seele von der Grube fernzuhalten und damit er vom Licht des Lebens umleuchtet werde.
Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31 Merke auf, Hiob, höre mir zu, schweige und laß mich reden!
Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32 Hast du etwas einzuwenden, so widerlege mich; sprich, denn ich möchte dich gern rechtfertigen.
Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33 Hast du aber nichts, so höre mir zu; schweige, damit ich dich Weisheit lehre!«
Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
