Job 13
1 »Seht, dies alles hat mein Auge gesehen, hat mein Ohr gehört und es sich gemerkt.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Soviel ihr wißt, weiß ich auch: ich stehe hinter euch nicht zurück.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Doch ich will zum Allmächtigen reden und trage Verlangen, mich mit Gott auseinanderzusetzen.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Ihr dagegen seid nur Lügenschmiede, Pfuscherärzte allesamt.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 O wolltet ihr doch ganz stille schweigen: das würde euch als Weisheit angerechnet werden.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hört doch meine Rechtfertigung an und achtet auf die Entgegnungen meiner Lippen!
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Wollt ihr Gott zur Ehre Lügen reden und ihm zuliebe Trug vorbringen?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Wollt ihr Parteilichkeit zu seinen Gunsten üben oder Gottes Sachwalter spielen?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Würde es gut für euch ablaufen, wenn er euch ins Verhör nimmt, oder könnt ihr ihn narren, wie man Menschen narrt?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Mit aller Strenge wird er euch strafen, wenn ihr im geheimen Partei (für ihn) ergreift.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Wird nicht sein bloßes Sich-Erheben euch fassungslos machen und Schrecken vor ihm euch befallen?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Eure Denksprüche sind Sprüche so lose wie Asche, eure Schanzen erweisen sich als Schanzen von Lehm!«
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 »So schweigt denn vor mir still: ich will reden, es mag über mich hereinfahren, was da will!
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Warum sollte ich mein Fleisch in meinen Zähnen forttragen und meine Seele in meine offene Hand legen?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Er wird mich ja doch töten, ich habe auf nichts mehr zu hoffen; nur meinen bisherigen Wandel will ich offen vor ihm darlegen.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Schon das muß mir zugute kommen, denn kein Heuchler darf ihm vor die Augen treten.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 So hört denn meine Rede aufmerksam an und laßt meine Darlegung in euer Ohr dringen!
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Seht doch: ich bin zum Rechtsstreit gerüstet! Ich weiß, daß ich, ja ich, recht behalten werde.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Wer ist es, der mit mir rechten dürfte? Denn in diesem Fall wollte ich lieber verstummen und den Tod erleiden!
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Nur zweierlei tu mir dabei nicht an (o Gott), dann will ich mich vor deinem Angesicht nicht verbergen:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 ziehe deine Hand von mir zurück und laß deine schreckliche Erscheinung mich nicht ängstigen!
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Dann rufe mich, so will ich mich verantworten; oder ich will reden, und du entgegne mir!«
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 »Wie viele Übertretungen und Missetaten habe ich (begangen)? Meine Übertretung und meine Sünde laß mich wissen!
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Warum verbirgst du dein Angesicht vor mir und siehst in mir deinen Feind?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Willst du ein verwehtes Blatt noch aufschrecken und einem dürren Strohhalm noch nachjagen,
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 daß du mir so bittere Arzneien verschreibst und mich sogar die Verfehlungen meiner Jugend büßen läßt?
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Daß du meine Füße in den Block legst und alle meine Pfade überwachst, meinen Füßen jede freie Bewegung entziehst,
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 mir, einem Manne, der wie ein vom Wurm zerfressenes Gerät zerfällt, wie ein Kleid, das die Motten zernagt haben?«
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
