Psalm 73
1 Ein Psalm Asaphs. Israel hat dennoch Gott zum Trost, wer nur reines Herzens ist.
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Ich aber hätte schier gestrauchelt mit meinen Füßen; mein Tritt wäre beinahe geglitten.
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 Denn es verdroß mich der Ruhmredigen, da ich sah, daß es den Gottlosen so wohl ging.
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 Denn sie sind in keiner Gefahr des Todes, sondern stehen fest wie ein Palast.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 Sie sind nicht in Unglück wie andere Leute und werden nicht wie andere Menschen geplagt.
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Darum muß ihr Trotzen köstlich Ding sein, und ihr Frevel muß wohl getan heißen.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 Ihre Person brüstet sich wie ein fetter Wanst; sie tun, was sie nur gedenken.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 Sie achten alles für nichts und reden übel davon und reden und lästern hoch her.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Was sie reden, daß muß vom Himmel herab geredet sein; was sie sagen, das muß gelten auf Erden.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 Darum fällt ihnen ihr Pöbel zu und laufen ihnen zu mit Haufen wie Wasser
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 und sprechen: “Was sollte Gott nach jenen fragen? Was sollte der Höchste ihrer achten?”
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Siehe, das sind die Gottlosen; die sind glücklich in der Welt und werden reich.
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Soll es denn umsonst sein, daß mein Herz unsträflich lebt und ich meine Hände in Unschuld wasche,
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 ich bin geplagt täglich, und meine Strafe ist alle Morgen da?
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Ich hätte auch schier so gesagt wie sie; aber siehe, damit hätte ich verdammt alle meine Kinder, die je gewesen sind.
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Ich dachte ihm nach, daß ich's begreifen möchte; aber es war mir zu schwer,
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 bis daß ich ging in das Heiligtum Gottes und merkte auf ihr Ende.
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Ja, du setzest sie aufs Schlüpfrige und stürzest sie zu Boden.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Wie werden sie so plötzlich zunichte! Sie gehen unter und nehmen ein Ende mit Schrecken.
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Wie ein Traum, wenn einer erwacht, so machst du, Herr, ihr Bild in der Stadt verschmäht.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Da es mir wehe tat im Herzen und mich stach in meine Nieren,
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 da war ich ein Narr und wußte nichts; ich war wie ein Tier vor dir.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 Dennoch bleibe ich stets an dir; denn du hältst mich bei meiner rechten Hand,
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 du leitest mich nach deinem Rat und nimmst mich endlich in Ehren an.
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Wenn ich nur dich habe, so frage ich nichts nach Himmel und Erde.
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Wenn mir gleich Leib und Seele verschmachtet, so bist du doch, Gott, allezeit meines Herzens Trost und mein Teil.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Denn siehe, die von dir weichen, werden umkommen; du bringest um, alle die von dir abfallen.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Aber das ist meine Freude, daß ich mich zu Gott halte und meine Zuversicht setzte auf den Herrn HERRN, daß ich verkündige all dein Tun.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
