Psalm 69
1 Ein Psalm Davids, von den Rosen, vorzusingen. Gott, hilf mir; denn das Wasser geht mir bis an die Seele.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Ich versinke im tiefen Schlamm, da kein Grund ist; ich bin im tiefen Wasser, und die Flut will mich ersäufen.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 Ich habe mich müde geschrieen, mein Hals ist heiser; das Gesicht vergeht mir, daß ich so lange muß harren auf meinen Gott.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 Die mich ohne Ursache hassen, deren ist mehr, denn ich Haare auf dem Haupt habe. Die mir unbillig feind sind und mich verderben, sind mächtig. Ich muß bezahlen, was ich nicht geraubt habe.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Gott, du weißt meine Torheit, und meine Schulden sind nicht verborgen.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Laß nicht zu Schanden werden an mir, die dein harren, Herr HERR Zebaoth! Laß nicht schamrot werden an mir, die dich suchen, Gott Israels!
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Denn um deinetwillen trage ich Schmach; mein Angesicht ist voller Schande.
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 Ich bin fremd geworden meinen Brüdern und unbekannt meiner Mutter Kindern.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 Denn der Eifer um dein Haus hat mich gefressen; und die Schmähungen derer, die dich schmähen, sind auf mich gefallen.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Und ich weine und faste bitterlich; und man spottet mein dazu.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 Ich habe einen Sack angezogen; aber sie treiben Gespött mit mir.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 Die im Tor sitzen, schwatzen von mir, und in den Zechen singt man von mir.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 Ich aber bete, HERR, zu dir zur angenehmen Zeit; Gott durch deine große Güte erhöre mich mit deiner treuen Hilfe.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Errette mich aus dem Kot, daß ich nicht versinke; daß ich errettet werde von meinen Hassern und aus dem tiefen Wasser;
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 daß mich die Wasserflut nicht ersäufe und die Tiefe nicht verschlinge und das Loch der Grube nicht über mich zusammengehe.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Erhöre mich, HERR, denn dein Güte ist tröstlich; wende dich zu mir nach deiner großen Barmherzigkeit
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 und verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knechte, denn mir ist angst; erhöre mich eilend.
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Mache dich zu meiner Seele und erlöse sie; erlöse mich um meiner Feinde willen.
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Du weißt meine Schmach, Schande und Scham; meine Widersacher sind alle vor dir.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 Die Schmach bricht mir mein Herz und kränkt mich. Ich warte, ob es jemand jammere, aber da ist niemand, und auf Tröster, aber ich finde keine.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 Und sie geben mir Galle zu essen und Essig zu trinken in meinem großen Durst.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 Ihr Tisch werde vor ihnen zum Strick, zur Vergeltung und zu einer Falle.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Ihre Augen müssen finster werden, daß sie nicht sehen, und ihre Lenden laß immer wanken.
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Gieße deine Ungnade auf sie, und dein grimmiger Zorn ergreife sie.
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Ihre Wohnung müsse wüst werden, und sei niemand, der in ihren Hütten wohne.
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 Denn sie verfolgen, den du geschlagen hast, und rühmen, daß du die Deinen übel schlagest.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Laß sie in eine Sünde über die andere fallen, daß sie nicht kommen zu deiner Gerechtigkeit.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Tilge sie aus dem Buch der Lebendigen, daß sie mit den Gerechten nicht angeschrieben werden.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Ich aber bin elend, und mir ist wehe. Gott, deine Hilfe schütze mich!
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Ich will den Namen Gottes loben mit einem Lied und will ihn hoch ehren mit Dank.
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 Das wird dem HERRN besser gefallen denn ein Farre, der Hörner und Klauen hat.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Die Elenden sehen's und freuen sich; und die Gott suchen, denen wird das Herz leben.
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 Denn der HERR hört die Armen und verachtet seine Gefangenen nicht.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Es lobe ihn Himmel, Erde und Meer und alles, was sich darin regt.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 Denn Gott wird Zion helfen und die Städte Juda's bauen, daß man daselbst wohne und sie besitze.
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 Und der Same seiner Knechte wird sie ererben, und die seinen Namen lieben, werden darin bleiben.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
