Psalm 22

1 Ein Psalm Davids, vorzusingen; von der Hinde, die früh gejagt wird. Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? ich heule; aber meine Hilfe ist ferne.

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

2 Mein Gott, des Tages rufe ich, so antwortest du nicht; und des Nachts schweige ich auch nicht.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3 Aber du bist heilig, der du wohnst unter dem Lobe Israels.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4 Unsre Väter hofften auf dich; und da sie hofften, halfst du ihnen aus.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5 Zu dir schrieen sie und wurden errettet; sie hofften auf dich und wurden nicht zu Schanden.

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

6 Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch, ein Spott der Leute und Verachtung des Volks.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

7 Alle, die mich sehen, spotten mein, sperren das Maul auf und schütteln den Kopf:

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

8 “Er klage es dem HERRN; der helfe ihm aus und errette ihn, hat er Lust zu ihm.”

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

9 Denn du hast mich aus meiner Mutter Leib gezogen; du warst meine Zuversicht, da ich noch an meiner Mutter Brüsten war.

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

10 Auf dich bin ich geworfen von Mutterleib an; du bist mein Gott von meiner Mutter Schoß an.

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

11 Sei nicht ferne von mir, denn Angst ist nahe; denn es ist hier kein Helfer.

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12 Große Farren haben mich umgeben, gewaltige Stiere haben mich umringt.

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

13 Ihren Rachen sperren sie auf gegen mich wie ein brüllender und reißender Löwe.

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

14 Ich bin ausgeschüttet wie Wasser, alle meine Gebeine haben sich zertrennt; mein Herz ist in meinem Leibe wie zerschmolzen Wachs.

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

15 Meine Kräfte sind vertrocknet wie eine Scherbe, und meine Zunge klebt an meinem Gaumen, und du legst mich in des Todes Staub.

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16 Denn die Hunde haben mich umgeben, und der Bösen Rotte hat mich umringt; sie haben meine Hände und Füße durchgraben.

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17 Ich kann alle meine Gebeine zählen; aber sie schauen und sehen ihre Lust an mir.

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

18 Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los um mein Gewand.

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

19 Aber du, HERR, sei nicht ferne; meine Stärke, eile, mir zu helfen!

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

20 Errette meine Seele vom Schwert, meine einsame von den Hunden!

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

21 Hilf mir aus dem Rachen des Löwen und errette mich von den Einhörnern!

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22 Ich will deinen Namen predigen meinen Brüdern; ich will dich in der Gemeinde rühmen.

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

23 Rühmet den HERRN, die ihr ihn fürchtet; es ehre ihn aller Same Jakobs, und vor ihm scheue sich aller Same Israels.

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24 Denn er hat nicht verachtet noch verschmäht das Elend des Armen und sein Antlitz vor ihm nicht verborgen; und da er zu ihm schrie, hörte er's.

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

25 Dich will ich preisen in der großen Gemeinde; ich will mein Gelübde bezahlen vor denen, die ihn fürchten.

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

26 Die Elenden sollen essen, daß sie satt werden; und die nach dem HERRN fragen, werden ihn preisen; euer Herz soll ewiglich leben.

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

27 Es werden gedenken und sich zum HERRN bekehren aller Welt Enden und vor ihm anbeten alle Geschlechter der Heiden.

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

28 Denn des HERRN ist das Reich, und er herrscht unter den Heiden.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

29 Alle Fetten auf Erden werden essen und anbeten; vor ihm werden die Kniee beugen alle, die im Staub liegen, und die, so kümmerlich leben.

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

30 Er wird einen Samen haben, der ihm dient; vom Herrn wird man verkündigen zu Kindeskind.

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

31 Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit predigen dem Volk, das geboren wird, daß er's getan hat.

Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.