Psalm 2

1 Warum toben die Heiden, und die Völker reden so vergeblich?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Die Könige der Erde lehnen sich auf, und die Herren ratschlagen miteinander wider den HERRN und seinen Gesalbten:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 “Lasset uns zerreißen ihre Bande und von uns werfen ihre Seile!”

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Aber der im Himmel wohnt, lacht ihrer, und der Herr spottet ihrer.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Er wird einst mit ihnen reden in seinem Zorn, und mit seinem Grimm wird er sie schrecken.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 “Aber ich habe meinen König eingesetzt auf meinem heiligen Berg Zion.”

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Ich will von der Weisheit predigen, daß der HERR zu mir gesagt hat: “Du bist mein Sohn, heute habe ich dich gezeuget:

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 heische von mir, so will ich dir Heiden zum Erbe geben und der Welt Enden zum Eigentum.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Du sollst sie mit einem eisernen Zepter zerschlagen; wie Töpfe sollst du sie zerschmeißen.”

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 So lasset euch nun weisen, ihr Könige, und lasset euch züchtigen, ihr Richter auf Erden!

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Dient dem HERRN mit Furcht und freut euch mit Zittern!

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Küßt den Sohn, daß er nicht zürne und ihr umkommt auf dem Wege; denn sein Zorn wird bald entbrennen. Aber wohl allen, die auf ihn trauen!

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.