Psalm 103
1 Ein Psalm Davids. Lobe den HERRN, meine Seele, und was in mir ist, seinen heiligen Namen!
Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
2 Lobe den HERRN, meine Seele, und vergiß nicht, was er dir Gutes getan hat:
Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
3 der dir alle deine Sünden vergibt und heilet alle deine Gebrechen,
Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
4 der dein Leben vom Verderben erlöst, der dich krönt mit Gnade und Barmherzigkeit,
Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
5 der deinen Mund fröhlich macht, und du wieder jung wirst wie ein Adler.
Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
6 Der HERR schafft Gerechtigkeit und Gericht allen, die Unrecht leiden.
Èiní, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
7 Er hat seine Wege Mose wissen lassen, die Kinder Israel sein Tun.
Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
8 Barmherzig und gnädig ist der HERR, geduldig und von großer Güte.
Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
9 Er wird nicht immer hadern noch ewiglich Zorn halten.
Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
10 Er handelt nicht mit uns nach unsern Sünden und vergilt uns nicht nach unsrer Missetat.
Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
11 Denn so hoch der Himmel über der Erde ist, läßt er seine Gnade walten über die, so ihn fürchten.
Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
12 So ferne der Morgen ist vom Abend, läßt er unsre Übertretungen von uns sein.
A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
13 Wie sich ein Vater über Kinder erbarmt, so erbarmt sich der HERR über die, so ihn fürchten.
Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
14 Denn er kennt, was für ein Gemächte wir sind; er gedenkt daran, daß wir Staub sind.
Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
15 Ein Mensch ist in seinem Leben wie Gras, er blüht wie eine Blume auf dem Feld;
Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
16 wenn der Wind darüber geht, so ist sie nimmer da, und ihre Stätte kennt sie nicht mehr.
Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
17 Die Gnade aber des HERRN währet von Ewigkeit zu Ewigkeit über die, so ihn fürchten, und seine Gerechtigkeit auf Kindeskind
Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
18 bei denen, die seinen Bund halten und gedenken an seine Gebote, daß sie darnach tun.
Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
19 Der HERR hat seinen Stuhl im Himmel bereitet, und sein Reich herrscht über alles.
Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
20 Lobet den HERRN, ihr seine Engel, ihr starken Helden, die ihr seine Befehle ausrichtet, daß man höre auf die Stimme seines Wortes!
Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
21 Lobet den HERRN, alle seine Heerscharen, seine Diener, die ihr seinen Willen tut!
Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
22 Lobet den HERRN, alle seine Werke, an allen Orten seiner Herrschaft! Lobe den HERRN, meine Seele!
Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
