Sprueche 5
1 Mein Kind, merke auf meine Weisheit; neige dein Ohr zu meiner Lehre,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 daß du bewahrest guten Rat und dein Mund wisse Unterschied zu halten.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Denn die Lippen der Hure sind süß wie Honigseim, und ihre Kehle ist glätter als Öl,
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 aber hernach bitter wie Wermut und scharf wie ein zweischneidiges Schwert.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Sie geht nicht stracks auf dem Wege des Lebens; unstet sind ihre Tritte, daß sie nicht weiß, wo sie geht.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 So gehorchet mir nun, meine Kinder, und weichet nicht von der Rede meines Mundes.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Laß deine Wege ferne von ihr sein, und nahe nicht zur Tür ihres Hauses,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 daß du nicht den Fremden gebest deine Ehre und deine Jahre dem Grausamen;
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 daß sich nicht Fremde von deinem Vermögen sättigen und deine Arbeit nicht sei in eines andern Haus,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 und müssest hernach seufzen, wenn du Leib und Gut verzehrt hast,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 und sprechen: “Ach, wie habe ich die Zucht gehaßt und wie hat mein Herz die Strafe verschmäht!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 wie habe ich nicht gehorcht der Stimme meiner Lehrer und mein Ohr nicht geneigt zu denen, die mich lehrten!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Ich bin schier in alles Unglück gekommen vor allen Leuten und allem Volk.”
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Trink Wasser aus deiner Grube und Flüsse aus deinem Brunnen.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Laß deine Brunnen herausfließen und die Wasserbäche auf die Gassen.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Habe du aber sie allein, und kein Fremder mit dir.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Dein Born sei gesegnet, und freue dich des Weibes deiner Jugend.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Sie ist lieblich wie die Hinde und holdselig wie ein Reh. Laß dich ihre Liebe allezeit sättigen und ergötze dich allewege in ihrer Liebe.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Mein Kind, warum willst du dich an der Fremden ergötzen und herzest eine andere?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Denn jedermanns Wege sind offen vor dem HERRN, und er mißt alle ihre Gänge.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Die Missetat des Gottlosen wird ihn fangen, und er wird mit dem Strick seiner Sünde gehalten werden.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Er wird sterben, darum daß er sich nicht will ziehen lassen; und um seiner großen Torheit willen wird's ihm nicht wohl gehen.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
