Job 41
1 Kannst du den Leviathan ziehen mit dem Haken und seine Zunge mit einer Schnur fassen?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Kannst du ihm eine Angel in die Nase legen und mit einem Stachel ihm die Backen durchbohren?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Meinst du, er werde dir viel Flehens machen oder dir heucheln?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Meinst du, daß er einen Bund mit dir machen werde, daß du ihn immer zum Knecht habest?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Kannst du mit ihm spielen wie mit einem Vogel oder ihn für deine Dirnen anbinden?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Meinst du die Genossen werden ihn zerschneiden, daß er unter die Kaufleute zerteilt wird?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Kannst du mit Spießen füllen seine Haut und mit Fischerhaken seinen Kopf?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Wenn du deine Hand an ihn legst, so gedenke, daß es ein Streit ist, den du nicht ausführen wirst.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Siehe, die Hoffnung wird jedem fehlen; schon wenn er seiner ansichtig wird, stürzt er zu Boden.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Niemand ist so kühn, daß er ihn reizen darf; wer ist denn, der vor mir stehen könnte?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Wer hat mir etwas zuvor getan, daß ich's ihm vergelte? Es ist mein, was unter allen Himmeln ist.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Dazu muß ich nun sagen, wie groß, wie mächtig und wohlgeschaffen er ist.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Wer kann ihm sein Kleid aufdecken? und wer darf es wagen, ihm zwischen die Zähne zu greifen?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Wer kann die Kinnbacken seines Antlitzes auftun? Schrecklich stehen seine Zähne umher.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Seine stolzen Schuppen sind wie feste Schilde, fest und eng ineinander.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Eine rührt an die andere, daß nicht ein Lüftlein dazwischengeht.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Es hängt eine an der andern, und halten zusammen, daß sie sich nicht voneinander trennen.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Sein Niesen glänzt wie ein Licht; seine Augen sind wie die Wimpern der Morgenröte.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Aus seinem Munde fahren Fackeln, und feurige Funken schießen heraus.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Aus seiner Nase geht Rauch wie von heißen Töpfen und Kesseln.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Sein Odem ist wie eine lichte Lohe, und aus seinem Munde gehen Flammen.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 Auf seinem Hals wohnt die Stärke, und vor ihm her hüpft die Angst.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Die Gliedmaßen seines Fleisches hangen aneinander und halten hart an ihm, daß er nicht zerfallen kann.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Sein Herz ist so hart wie ein Stein und so fest wie ein unterer Mühlstein.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Wenn er sich erhebt, so entsetzen sich die Starken; und wenn er daherbricht, so ist keine Gnade da.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Wenn man zu ihm will mit dem Schwert, so regt er sich nicht, oder mit Spieß, Geschoß und Panzer.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Er achtet Eisen wie Stroh, und Erz wie faules Holz.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Kein Pfeil wird ihn verjagen; die Schleudersteine sind ihm wie Stoppeln.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Die Keule achtet er wie Stoppeln; er spottet der bebenden Lanze.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Unten an ihm sind scharfe Scherben; er fährt wie mit einem Dreschwagen über den Schlamm.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Er macht, daß der tiefe See siedet wie ein Topf, und rührt ihn ineinander, wie man eine Salbe mengt.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Nach ihm leuchtet der Weg; er macht die Tiefe ganz grau.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Auf Erden ist seinesgleichen niemand; er ist gemacht, ohne Furcht zu sein.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Er verachtet alles, was hoch ist; er ist ein König über alles stolze Wild.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
