Job 39
1 Weißt du die Zeit, wann die Gemsen auf den Felsen gebären? oder hast du gemerkt, wann die Hinden schwanger gehen?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Hast du gezählt ihre Monden, wann sie voll werden? oder weißt du die Zeit, wann sie gebären?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Sie beugen sich, lassen los ihre Jungen und werden los ihre Wehen.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Ihre Jungen werden feist und groß im Freien und gehen aus und kommen nicht wieder zu ihnen.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Wer hat den Wildesel so frei lassen gehen, wer hat die Bande des Flüchtigen gelöst,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 dem ich die Einöde zum Hause gegeben habe und die Wüste zur Wohnung?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Er verlacht das Getümmel der Stadt; das Pochen des Treibers hört er nicht.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Er schaut nach den Bergen, da seine Weide ist, und sucht, wo es grün ist.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Meinst du das Einhorn werde dir dienen und werde bleiben an deiner Krippe?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Kannst du ihm dein Seil anknüpfen, die Furchen zu machen, daß es hinter dir brache in Tälern?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Magst du dich auf das Tier verlassen, daß es so stark ist, und wirst es dir lassen arbeiten?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Magst du ihm trauen, daß es deinen Samen dir wiederbringe und in deine Scheune sammle?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Der Fittich des Straußes hebt sich fröhlich. Dem frommen Storch gleicht er an Flügeln und Federn.
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Doch läßt er seine Eier auf der Erde und läßt sie die heiße Erde ausbrüten.
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Er vergißt, daß sie möchten zertreten werden und ein wildes Tier sie zerbreche.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Er wird so hart gegen seine Jungen, als wären sie nicht sein, achtet's nicht, daß er umsonst arbeitet.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Denn Gott hat ihm die Weisheit genommen und hat ihm keinen Verstand zugeteilt.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Zu der Zeit, da er hoch auffährt, verlacht er beide, Roß und Mann.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Kannst du dem Roß Kräfte geben oder seinen Hals zieren mit seiner Mähne?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Läßt du es aufspringen wie die Heuschrecken? Schrecklich ist sein prächtiges Schnauben.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Es stampft auf den Boden und ist freudig mit Kraft und zieht aus, den Geharnischten entgegen.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Es spottet der Furcht und erschrickt nicht und flieht vor dem Schwert nicht,
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 wenngleich über ihm klingt der Köcher und glänzen beide, Spieß und Lanze.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Es zittert und tobt und scharrt in die Erde und läßt sich nicht halten bei der Drommete Hall.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 So oft die Drommete klingt, spricht es: Hui! und wittert den Streit von ferne, das Schreien der Fürsten und Jauchzen.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Fliegt der Habicht durch deinen Verstand und breitet seine Flügel gegen Mittag?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Fliegt der Adler auf deinen Befehl so hoch, daß er sein Nest in der Höhe macht?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 In den Felsen wohnt er und bleibt auf den Zacken der Felsen und auf Berghöhen.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Von dort schaut er nach der Speise, und seine Augen sehen ferne.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Seine Jungen saufen Blut, und wo Erschlagene liegen, da ist er.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
