Job 37
1 Des entsetzt sich mein Herz und bebt.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 O höret doch, wie der Donner zürnt, und was für Gespräch von seinem Munde ausgeht!
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Er läßt ihn hinfahren unter allen Himmeln, und sein Blitz scheint auf die Enden der Erde.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Ihm nach brüllt der Donner, und er donnert mit seinem großen Schall; und wenn sein Donner gehört wird, kann man's nicht aufhalten.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Gott donnert mit seinem Donner wunderbar und tut große Dinge und wird doch nicht erkannt.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Er spricht zum Schnee, so ist er bald auf Erden, und zum Platzregen, so ist der Platzregen da mit Macht.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Aller Menschen Hand hält er verschlossen, daß die Leute lernen, was er tun kann.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Das wilde Tier geht in seine Höhle und bleibt an seinem Ort.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Von Mittag her kommt Wetter und von Mitternacht Kälte.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Vom Odem Gottes kommt Frost, und große Wasser ziehen sich eng zusammen.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Die Wolken beschwert er mit Wasser, und durch das Gewölk bricht sein Licht.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Er kehrt die Wolken, wo er hin will, daß sie schaffen alles, was er ihnen gebeut, auf dem Erdboden:
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 es sei zur Züchtigung über ein Land oder zur Gnade, läßt er sie kommen.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Da merke auf, Hiob, stehe und vernimm die Wunder Gottes!
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Weißt du wie Gott solches über sie bringt und wie er das Licht aus seinen Wolken läßt hervorbrechen?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Weißt du wie sich die Wolken ausstreuen, die Wunder des, der vollkommen ist an Wissen?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Du, des Kleider warm sind, wenn das Land still ist vom Mittagswinde,
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 ja, du wirst mit ihm den Himmel ausbreiten, der fest ist wie ein gegossener Spiegel.
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Zeige uns, was wir ihm sagen sollen; denn wir können nichts vorbringen vor Finsternis.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Wer wird ihm erzählen, daß ich wolle reden? So jemand redet, der wird verschlungen.
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Jetzt sieht man das Licht nicht, das am Himmel hell leuchtet; wenn aber der Wind weht, so wird's klar.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Von Mitternacht kommt Gold; um Gott her ist schrecklicher Glanz.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Den Allmächtigen aber können wir nicht finden, der so groß ist von Kraft; das Recht und eine gute Sache beugt er nicht.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Darum müssen ihn fürchten die Leute; und er sieht keinen an, wie weise sie sind.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
