Job 30

1 Nun aber lachen sie mein, die jünger sind denn ich, deren Väter ich verachtet hätte, sie zu stellen unter meine Schafhunde;

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2 deren Vermögen ich für nichts hielt; die nicht zum Alter kommen konnten;

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

3 die vor Hunger und Kummer einsam flohen in die Einöde, neulich verdarben und elend wurden;

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4 die da Nesseln ausraufen um die Büsche, und Ginsterwurzel ist ihre Speise;

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

5 aus der Menschen Mitte werden sie weggetrieben, man schreit über sie wie über einen Dieb;

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

6 in grausigen Tälern wohnen sie, in den Löchern der Erde und Steinritzen;

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

7 zwischen den Büschen rufen sie, und unter den Disteln sammeln sie sich:

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8 die Kinder gottloser und verachteter Leute, die man aus dem Lande weggetrieben.

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9 Nun bin ich ihr Spottlied geworden und muß ihr Märlein sein.

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10 Sie haben einen Greuel an mir und machen sich ferne von mir und scheuen sich nicht, vor meinem Angesicht zu speien.

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11 Sie haben ihr Seil gelöst und mich zunichte gemacht und ihren Zaum vor mir abgetan.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12 Zur Rechten haben sich Buben wider mich gesetzt und haben meinen Fuß ausgestoßen und haben wider mich einen Weg gemacht, mich zu verderben.

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13 Sie haben meine Steige zerbrochen; es war ihnen so leicht, mich zu beschädigen, daß sie keiner Hilfe dazu bedurften.

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

14 Sie sind gekommen wie zu einer weiten Lücke der Mauer herein und sind ohne Ordnung dahergefallen.

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

15 Schrecken hat sich gegen mich gekehrt und hat verfolgt wie der Wind meine Herrlichkeit; und wie eine Wolke zog vorüber mein glückseliger Stand.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

16 Nun aber gießt sich aus meine Seele über mich, und mich hat ergriffen die elende Zeit.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

17 Des Nachts wird mein Gebein durchbohrt allenthalben; und die mich nagen, legen sich nicht schlafen.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

18 Mit großer Gewalt werde ich anders und anders gekleidet, und ich werde damit umgürtet wie mit einem Rock.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

19 Man hat mich in den Kot getreten und gleich geachtet dem Staub und der Asche.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

20 Schreie ich zu dir, so antwortest du mir nicht; trete ich hervor, so achtest du nicht auf mich.

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

21 Du hast mich verwandelt in einen Grausamen und zeigst an mit der Stärke deiner Hand, daß du mir gram bist.

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

22 Du hebst mich auf und lässest mich auf dem Winde fahren und zerschmelzest mich kräftig.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

23 Denn ich weiß du wirst mich dem Tod überantworten; da ist das bestimmte Haus aller Lebendigen.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

24 Aber wird einer nicht die Hand ausstrecken unter Trümmern und nicht schreien vor seinem Verderben?

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

25 Ich weinte ja über den, der harte Zeit hatte; und meine Seele jammerte der Armen.

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

26 Ich wartete des Guten, und es kommt das Böse; ich hoffte aufs Licht, und es kommt Finsternis.

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

27 Meine Eingeweide sieden und hören nicht auf; mich hat überfallen die elende Zeit.

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

28 Ich gehe schwarz einher, und brennt mich doch die Sonne nicht; ich stehe auf in der Gemeinde und schreie.

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

29 Ich bin ein Bruder der Schakale und ein Geselle der Strauße.

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30 Meine Haut über mir ist schwarz geworden, und meine Gebeine sind verdorrt vor Hitze.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

31 Meine Harfe ist eine Klage geworden und meine Flöte ein Weinen.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.