Job 19
1 Hiob antwortete und sprach:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 Wie lange plagt ihr doch meine Seele und peinigt mich mit Worten?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Ihr habt mich nun zehnmal gehöhnt und schämt euch nicht, daß ihr mich also umtreibt.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Irre ich, so irre ich mir.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Wollt ihr wahrlich euch über mich erheben und wollt meine Schmach mir beweisen,
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 so merkt doch nun einmal, daß mir Gott Unrecht tut und hat mich mit seinem Jagdstrick umgeben.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Siehe, ob ich schon schreie über Frevel, so werde ich doch nicht erhört; ich rufe, und ist kein Recht da.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 Er hat meinen Weg verzäunt, daß ich nicht kann hinübergehen, und hat Finsternis auf meinen Steig gestellt.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Er hat meine Ehre mir ausgezogen und die Krone von meinem Haupt genommen.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Er hat mich zerbrochen um und um und läßt mich gehen und hat ausgerissen meine Hoffnung wie einen Baum.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 Sein Zorn ist über mich ergrimmt, und er achtet mich für seinen Feind.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Seine Kriegsscharen sind miteinander gekommen und haben ihren Weg gegen mich gebahnt und haben sich um meine Hütte her gelagert.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Er hat meine Brüder fern von mir getan, und meine Verwandten sind mir fremd geworden.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Meine Nächsten haben sich entzogen, und meine Freunde haben mein vergessen.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Meine Hausgenossen und meine Mägde achten mich für fremd; ich bin unbekannt geworden vor ihren Augen.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 Ich rief meinen Knecht, und er antwortete mir nicht; ich mußte ihn anflehen mit eigenem Munde.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 Mein Odem ist zuwider meinem Weibe, und ich bin ein Ekel den Kindern meines Leibes.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Auch die jungen Kinder geben nichts auf mich; wenn ich ihnen widerstehe, so geben sie mir böse Worte.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Alle meine Getreuen haben einen Greuel an mir; und die ich liebhatte, haben sich auch gegen mich gekehrt.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Mein Gebein hanget an mir an Haut und Fleisch, und ich kann meine Zähne mit der Haut nicht bedecken.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Erbarmt euch mein, erbarmt euch mein, ihr meine Freunde! denn die Hand Gottes hat mich getroffen.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Warum verfolgt ihr mich gleich wie Gott und könnt meines Fleisches nicht satt werden?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Ach daß meine Reden geschrieben würden! ach daß sie in ein Buch gestellt würden!
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 mit einem eisernen Griffel auf Blei und zum ewigem Gedächtnis in Stein gehauen würden!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Aber ich weiß, daß mein Erlöser lebt; und als der letzte wird er über dem Staube sich erheben.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 Und nachdem diese meine Haut zerschlagen ist, werde ich ohne mein Fleisch Gott sehen.
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Denselben werde ich mir sehen, und meine Augen werden ihn schauen, und kein Fremder. Darnach sehnen sich meine Nieren in meinem Schoß.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Wenn ihr sprecht: Wie wollen wir ihn verfolgen und eine Sache gegen ihn finden!
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 so fürchtet euch vor dem Schwert; denn das Schwert ist der Zorn über die Missetaten, auf daß ihr wißt, daß ein Gericht sei.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
