Job 12
1 Da antwortete Hiob und sprach:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Ja, ihr seid die Leute, mit euch wird die Weisheit sterben!
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Ich habe so wohl ein Herz als ihr und bin nicht geringer denn ihr; und wer ist, der solches nicht wisse?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Ich muß von meinem Nächsten verlacht sein, der ich Gott anrief, und er erhörte mich. Der Gerechte und Fromme muß verlacht sein
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 und ist ein verachtet Lichtlein vor den Gedanken der Stolzen, steht aber, daß sie sich daran ärgern.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 Der Verstörer Hütten haben die Fülle, und Ruhe haben, die wider Gott toben, die ihren Gott in der Faust führen.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Frage doch das Vieh, das wird dich's lehren und die Vögel unter dem Himmel, die werden dir's sagen;
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 oder rede mit der Erde, die wird dich's lehren, und die Fische im Meer werden dir's erzählen.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Wer erkennte nicht an dem allem, daß des HERRN Hand solches gemacht hat?
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 daß in seiner Hand ist die Seele alles dessen, was da lebt, und der Geist des Fleisches aller Menschen?
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Prüft nicht das Ohr die Rede? und der Mund schmeckt die Speise?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Ja, “bei den Großvätern ist die Weisheit, und der Verstand bei den Alten”.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Bei ihm ist Weisheit und Gewalt, Rat und Verstand.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Siehe, wenn er zerbricht, so hilft kein Bauen; wenn er jemand einschließt, kann niemand aufmachen.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Siehe, wenn er das Wasser verschließt, so wird alles dürr; und wenn er's ausläßt, so kehrt es das Land um.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Er ist stark und führt es aus. Sein ist, der da irrt und der da verführt.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Er führt die Klugen wie einen Raub und macht die Richter toll.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Er löst auf der Könige Zwang und bindet mit einem Gurt ihre Lenden.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Er führt die Priester wie einen Raub und bringt zu Fall die Festen.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Er entzieht die Sprache den Bewährten und nimmt weg den Verstand der Alten.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Er schüttet Verachtung auf die Fürsten und macht den Gürtel der Gewaltigen los.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Er öffnet die finsteren Gründe und bringt heraus das Dunkel an das Licht.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Er macht etliche zu großem Volk und bringt sie wieder um. Er breitet ein Volk aus und treibt es wieder weg.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Er nimmt weg den Mut der Obersten des Volkes im Lande und macht sie irre auf einem Umwege, da kein Weg ist,
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 daß sie in Finsternis tappen ohne Licht; und macht sie irre wie die Trunkenen.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
