Psalm 81
1 Auf der Githith vorzusingen: Assaph. Singet fröhlich Gott, der unsere Stärke ist; jauchzet dem Gott Jakobs!
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Nehmet die Psalmen und gebet her die Pauken, liebliche Harfen mit Psalter.
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Blaset im Neumonden die Posaunen, in unserm Fest der Laubrüste.
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 Denn solches ist eine Weise in Israel und ein Recht des Gottes Jakobs.
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 Solches hat er zum Zeugnis gesetzt unter Joseph, da sie aus Ägyptenland zogen, und fremde Sprache gehöret hatten,
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 da ich ihre Schulter von der Last entlediget hatte, und ihre Hände der Töpfe los wurden.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 Da du mich in der Not anriefest, half ich dir aus; und erhörete dich, da dich das Wetter überfiel, und versuchte dich am Haderwasser. (Sela)
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Höre, mein Volk, ich will unter dir zeugen; Israel, du sollst mich hören,
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 daß unter dir kein anderer Gott sei, und du keinen fremden Gott anbetest.
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus Ägyptenland geführet hat. Tue deinen Mund weit auf, laß mich ihn füllen!
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 Aber mein Volk gehorcht nicht meiner Stimme, und Israel will mein nicht.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 So hab ich sie gelassen in ihres Herzens Dünkel, daß sie wandeln nach ihrem Rat.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 Wollte mein Volk mir gehorsam sein und Israel auf meinem Wege gehen,
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 so wollte ich ihre Feinde bald dämpfen und meine Hand über ihre Widerwärtigen wenden;
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 und die den HERRN hassen, müßten an ihm fehlen; ihre Zeit aber würde ewiglich währen.
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
