Psalm 56
1 Ein gülden Kleinod Davids von der stummen Taube unter den Fremden, da ihn die Philister griffen zu Gath. Gott, sei mir gnädig, denn Menschen wollen mich versenken; täglich streiten sie und ängsten mich.
Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
2 Meine Feinde versenken mich täglich; denn viele streiten wider mich stolziglich.
Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
3 Wenn ich mich fürchte, hoffe ich auf dich.
Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
4 Ich will Gottes Wort rühmen; auf Gott will ich hoffen und mich nicht fürchten; was sollte mir Fleisch tun?
Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
5 Täglich fechten sie meine Worte an; all ihre Gedanken sind, daß sie mir übel tun.
Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
6 Sie halten zuhauf und lauern und haben acht auf meine Fersen, wie sie meine Seele erhaschen.
Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
7 Was sie Böses tun, das ist schon vergeben. Gott, stoße solche Leute ohne alle Gnade hinunter!
Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
8 Zähle meine Flucht, fasse meine Tränen in deinen Sack! Ohne Zweifel, du zählest sie.
Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
9 Dann werden sich meine Feinde müssen zurückkehren, wenn ich rufe; so werde ich inne, daß du mein Gott bist.
A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
10 Ich will rühmen Gottes Wort, ich will rühmen des HERRN Wort.
Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
11 Auf Gott hoffe ich und fürchte mich nicht; was können mir die Menschen tun?
V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
12 Ich habe dir, Gott, gelobet, daß ich dir danken will.
Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.
Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.
