Psalm 44
1 Eine Unterweisung der Kinder Korah, vorzusingen, Gott, wir haben mit unsern Ohren gehöret, unsere Väter haben uns erzählet, was du getan hast zu ihren Zeiten vor alters.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Du hast mit deiner Hand die Heiden vertrieben, aber sie hast du eingesetzt; du hast die Völker verderbet, aber sie hast du ausgebreitet.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Denn sie haben das Land nicht eingenommen durch ihr Schwert, und ihr Arm half ihnen nicht, sondern deine Rechte, dein Arm und das Licht deines Angesichts; denn du hattest Wohlgefallen an ihnen.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Gott, du bist derselbe mein König, der du Jakob Hilfe verheißest.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Durch dich wollen wir unsere Feinde zerstoßen; in deinem Namen wollen wir untertreten, die sich wider uns setzen.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Denn ich verlasse mich nicht auf meinen Bogen, und mein Schwert kann mir nicht helfen,
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 sondern du hilfst uns von unsern Feinden und machest zuschanden, die uns hassen.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 Wir wollen täglich rühmen von Gott und deinem Namen danken ewiglich. (Sela)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Warum verstößest du uns denn nun und lässest uns zuschanden werden und zeuchst nicht aus unter unserm Heer?
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Du lässest uns fliehen vor unserm Feinde, daß uns berauben, die uns hassen.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Du lässest uns auffressen wie Schafe und zerstreuest uns unter die Heiden.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Du verkaufest dein Volk umsonst und nimmst nichts drum.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Du machst uns zur Schmach unsern Nachbarn, zum Spott und Hohn denen, die um uns her sind.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Du machst uns zum Beispiel unter den Heiden, und daß die Völker das Haupt über uns schütteln.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Täglich ist meine Schmach vor mir, und mein Antlitz ist voller Schande,
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 daß ich die Schänder und Lästerer hören und die Feinde und Rachgierigen sehen muß.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Dies alles ist über uns kommen, und haben doch dein nicht vergessen, noch untreulich in deinem Bunde gehandelt;
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 unser Herz ist nicht abgefallen, noch unser Gang gewichen von deinem Wege,
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 daß du uns so zerschlägest unter den Drachen und bedeckest uns mit Finsternis.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Wenn wir des Namens unsers Gottes vergessen hätten und unsere Hände aufgehoben zum fremden Gott,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 das möchte Gott wohl finden; nun kennet er ja unsers Herzens Grund.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Denn wir werden ja um deinetwillen täglich erwürget und sind geachtet wie Schlachtschafe.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Erwecke dich, HERR, warum schläfst du? Wache auf und verstoße uns nicht so gar!
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Warum verbirgest du dein Antlitz, vergissest unsers Elends und Dranges?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Denn unsere Seele ist gebeuget zur Erde; unser Bauch klebet am Erdboden.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
