Psalm 2

1 Warum toben die Heiden, und die Leute reden so vergeblich?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Die Könige im Lande lehnen sich auf, und die HERREN ratschlagen miteinander wider den HERRN und seinen Gesalbten:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 Lasset uns zerreißen ihre Bande und von uns werfen ihre Seile!

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Aber der im Himmel wohnet, lachet ihrer, und der HERR spottet ihrer.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Er wird einst mit ihnen reden in seinem Zorn, und mit seinem Grimm wird er sie schrecken.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Aber ich habe meinen König eingesetzt auf meinem heiligen Berg Zion.

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Ich will von einer solchen Weise predigen, daß der HERR zu mir gesagt hat: Du bist mein Sohn, heute hab ich dich gezeuget.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Heische von mir, so will ich dir die Heiden zum Erbe geben und der Welt Ende zum Eigentum.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Du sollst sie mit einem eisernen Zepter zerschlagen; wie Töpfe sollst du sie zerschmeißen.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 So laßt euch nun weisen, ihr Könige, und laßt euch züchtigen, ihr Richter auf Erden!

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Dienet dem HERRN mit Furcht und freuet euch mit Zittern!

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Küsset den Sohn, daß er nicht zürne und ihr umkommet auf dem Wege; denn sein Zorn wird bald anbrennen. Aber wohl allen, die auf ihn trauen!

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.