Psalm 146

1 Halleluja! Lobe den HERRN, meine Seele!

Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.

2 Ich will den HERRN loben, so lange ich lebe, und meinem Gott lobsingen, weil ich hie bin.

Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

3 Verlasset euch nicht auf Fürsten; sie sind Menschen, die können ja nicht helfen.

Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

4 Denn des Menschen Geist muß davon, und er muß wieder zu Erde werden; alsdann sind verloren alle seine Anschläge.

Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

5 Wohl dem, des Hilfe der Gott Jakobs ist, des Hoffnung auf dem HERRN, seinem Gott, stehet,

Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

6 der Himmel, Erde, Meer und alles, was drinnen ist, gemacht hat; der Glauben hält ewiglich;

Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

7 der Recht schaffet denen, so Gewalt leiden; der die Hungrigen speiset. Der HERR löset die Gefangenen.

Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

8 Der HERR macht die Blinden sehend. Der HERR richtet auf, die niedergeschlagen sind. Der HERR liebet die Gerechten.

Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

9 Der HERR behütet Fremdlinge und Waisen und erhält die Witwen; und kehret zurück den Weg der Gottlosen.

Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

10 Der HERR ist König ewiglich, dein Gott, Zion, für und für. Halleluja!

Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.