Psalm 132
1 Ein Lied im höhern Chor. Gedenke, HERR, an David und an all sein Leiden,
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 der dem HERRN schwur und gelobte dem Mächtigen Jakobs:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Ich will nicht in die Hütte meines Hauses gehen, noch mich aufs Lager meines Bettes legen,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 ich will meine Augen nicht schlafen lassen, noch meine Augenlider schlummern,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 bis ich eine Stätte finde für den HERRN; zur Wohnung dem Mächtigen Jakobs.
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Siehe, wir hören von ihr in Ephratha, wir haben sie funden auf dem Felde des Waldes.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Wir wollen in seine Wohnung gehen und anbeten vor seinem Fußschemel.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 HERR, mache dich auf zu deiner Ruhe, du und die Lade deiner Macht!
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Deine Priester laß sich kleiden mit Gerechtigkeit und deine Heiligen sich freuen.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Nimm nicht weg das Regiment deines Gesalbten um deines Knechts Davids willen.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Der HERR hat David einen wahren Eid geschworen, davon wird er sich nicht wenden: Ich will dir auf deinen Stuhl setzen die Frucht deines Leibes.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Werden deine Kinder meinen Bund halten und mein Zeugnis, das ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Kinder auf deinem Stuhl sitzen ewiglich.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Denn der HERR hat Zion erwählet und hat Lust, daselbst zu wohnen.
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Dies ist meine Ruhe ewiglich, hie will ich wohnen, denn es gefällt mir wohl.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Ich will ihre Speise segnen und ihren Armen Brots genug geben.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Ihre Priester will ich mit Heil kleiden, und ihre Heiligen sollen fröhlich sein.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Daselbst soll aufgehen das Horn Davids; ich habe meinem Gesalbten eine Leuchte zugerichtet.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Seine Feinde will ich mit Schanden kleiden; aber über ihm soll blühen seine Krone.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
