Psalm 109
1 Ein Psalm Davids, vorzusingen. Gott, mein Ruhm, schweige nicht!
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Denn sie haben ihr gottloses und falsches Maul wider mich aufgetan und reden wider mich mit falscher Zunge.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Und sie reden giftig wider mich allenthalben und streiten wider mich ohne Ursache.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Dafür, daß ich sie liebe, sind sie wider mich; ich aber bete.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Sie beweisen mir Böses um Gutes und Haß um Liebe.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Setze Gottlose über ihn; und der Satan müsse stehen zu seiner Rechten!
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Wer sich denselben lehren läßt, des Leben müsse gottlos sein, und sein Gebet müsse Sünde sein.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Seiner Tage müssen wenig werden, und sein Amt müsse ein anderer empfangen.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Seine Kinder müssen Waisen werden und sein Weib eine Witwe.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Seine Kinder müssen in der Irre gehen und betteln und suchen, als die verdorben sind.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Es müsse der Wucherer aussaugen alles, was er hat; und Fremde müssen seine Güter rauben.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Und niemand müsse ihm Gutes tun, und niemand erbarme sich seiner Waisen.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Seine Nachkommen müssen ausgerottet werden; ihr Name müsse im andern Glied vertilget werden.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Seiner Väter Missetat müsse gedacht werden vor dem HERRN, und seiner Mutter Sünde müsse nicht ausgetilget werden.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Der HERR müsse sie nimmer aus den Augen lassen, und ihr Gedächtnis müsse ausgerottet werden auf Erden,
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 darum daß er so gar keine Barmherzigkeit hatte, sondern verfolgte den Elenden und Armen und den Betrübten, daß er ihn tötete.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Und er wollte den Fluch haben, der wird ihm auch kommen; er wollte des Segens nicht, so wird er auch ferne von ihm bleiben.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Und zog an den Fluch wie sein Hemd; und ist in sein Inwendiges gegangen wie Wasser und wie Öl in seine Gebeine.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 So werde er ihm wie ein Kleid, das er anhabe, und wie ein Gürtel, da er sich allewege mit gürte.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 So geschehe denen vorn HERRN, die mir wider sind, und reden Böses wider meine Seele.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Aber du, HERR HERR, sei du mit mir um deines Namens willen; denn deine Gnade ist mein Trost; errette mich!
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Denn ich bin arm und elend; mein Herz ist erschlagen in mir.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Ich fahre dahin wie ein Schatten, der vertrieben wird, und werde verjaget wie die Heuschrecken.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Meine Kniee sind schwach von Fasten; und mein Fleisch ist mager und hat kein Fett.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Und ich muß ihr Spott sein; wenn sie mich sehen, schütteln sie ihren Kopf.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Stehe mir bei, HERR, mein Gott; hilf mir nach deiner Gnade,
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 daß sie inne werden, daß dies sei deine Hand, daß du, HERR, solches tust.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Fluchen sie, so segne du. Setzen sie sich wider mich, so müssen sie zuschanden werden; aber dein Knecht müsse sich freuen.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Meine Widersacher müssen mit Schmach angezogen werden und mit ihrer Schande bekleidet werden wie mit einem Rock.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Ich will dem HERRN sehr danken mit meinem Munde und ihn rühmen unter vielen;
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 denn er stehet dem Armen zur Rechten, daß er ihm helfe von denen, die sein Leben verurteilen.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
