Psalm 102
1 Ein Gebet des Elenden, so er betrübt ist und seine Klage vor dem HERRN ausschüttet. HERR, höre mein Gebet und laß mein Schreien zu dir kommen!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Verbirg dein Antlitz nicht vor mir in der Not; neige deine Ohren zu mir; wenn ich dich anrufe, so erhöre mich bald!
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Denn meine Tage sind vergangen wie ein Rauch, und meine Gebeine sind verbrannt wie ein Brand.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mein Herz ist geschlagen und verdorret wie Gras, daß ich auch vergesse, mein Brot zu essen.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Mein Gebein klebt an meinem Fleisch vor Heulen und Seufzen.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Ich bin gleich wie eine Rohrdommel in der Wüste; ich bin gleich wie ein Käuzlein in den verstörten Stätten.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Ich wache und bin wie ein einsamer Vogel auf dem Dache.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Täglich schmähen mich meine Feinde; und die mich spotten, schwören bei mir.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Weinen
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 vor deinem Dräuen und Zorn, daß du mich aufgehoben und zu Boden gestoßen hast.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Meine Tage sind dahin wie ein Schatten; und ich verdorre wie Gras.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Du aber, HERR, bleibest ewiglich und dein Gedächtnis für und für.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Du wollest dich aufmachen und über Zion erbarmen; denn es ist Zeit, daß du ihr gnädig seiest, und die Stunde ist kommen.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Denn deine Knechte wollten gerne, daß sie gebauet würde, und sähen gerne, daß ihre Steine und Kalk zugerichtet würden;
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 daß die Heiden den Namen des HERRN fürchten und alle Könige auf Erden deine Ehre;
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 daß der HERR Zion bauet und erscheinet in seiner Ehre.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Er wendet sich zum Gebet der Verlassenen und verschmähet ihr Gebet nicht.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Das werde geschrieben auf die Nachkommen; und das Volk, das geschaffen soll werden, wird den HERRN loben.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Denn er schauet von seiner heiligen Höhe, und der HERR siehet vom Himmel auf Erden,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 daß er das Seufzen des Gefangenen höre und losmache die Kinder des Todes,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 auf daß sie zu Zion predigen den Namen des HERRN und sein Lob zu Jerusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 wenn die Völker zusammenkommen und die Königreiche, dem HERRN zu dienen.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Er demütiget auf dem Wege meine Kraft; er verkürzet meine Tage.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Ich sage: Mein Gott, nimm mich nicht weg in der Hälfte meiner Tage! Deine Jahre währen für und für.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Du hast vorhin die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Sie werden vergehen, aber du bleibest. Sie werden alle veralten wie ein Gewand; sie werden verwandelt wie ein Kleid, wenn du sie verwandeln wirst.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Du aber bleibest, wie du bist, und deine Jahre nehmen kein Ende.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
