Sprueche 1
1 Dies sind die Sprüche Salomos, des Königs Israels, Davids Sohns,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 zu lernen Weisheit und Zucht, Verstand,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 Klugheit, Gerechtigkeit, Recht und Schlecht,
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 daß die Albernen witzig und die Jünglinge vernünftig und vorsichtig werden.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Wer weise ist, der höret zu und bessert sich; und wer verständig ist, der läßt ihm raten,
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 daß er vernehme die Sprüche und ihre Deutung, die Lehre der Weisen und ihre Beispiele.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Des HERRN Furcht ist Anfang zu lernen. Die Ruchlosen verachten Weisheit und Zucht.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Mein Kind gehorche der Zucht deines Vaters und verlaß nicht das Gebot deiner Mutter!
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Denn solches ist ein schöner Schmuck deinem Haupt und eine Kette an deinem Halse.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Mein Kind, wenn dich die bösen Buben locken, so folge nicht!
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Wenn sie sagen: Gehe mit uns, wir wollen auf Blut lauern und den Unschuldigen ohne Ursache nachstellen;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 wir wollen sie lebendig verschlingen wie die Hölle, und die Frommen, als die hinunter in die Grube fahren; (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 wir wollen groß Gut finden; wir wollen unsere Häuser mit Raube füllen;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 wage es mit uns; es soll unser aller ein Beutel sein:
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 mein Kind, wandle den Weg nicht mit ihnen; wehre deinem Fuß von ihrem Pfad!
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Denn ihre Füße laufen zum Bösen und eilen, Blut zu vergießen.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Denn es ist vergeblich, das Netz auswerfen vor den Augen der Vögel.
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 Auch lauern sie selbst untereinander auf ihr Blut, und stellet einer dem andern nach dem Leben.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Also tun alle Geizigen, daß einer dem andern das Leben nimmt.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Die Weisheit klagt draußen und läßt sich hören auf den Gassen.
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 Sie ruft in der Tür am Tor vorne unter dem Volk; sie redet ihre Worte in der Stadt:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Wie lange wollt ihr Albernen albern sein und die Spötter Lust zu Spötterei haben und die Ruchlosen die Lehre hassen?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Kehret euch zu meiner Strafe! Siehe, ich will euch heraussagen meinen Geist und euch meine Worte kundtun.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Weil ich denn rufe, und ihr weigert euch; ich recke meine Hand aus, und niemand achtet drauf,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 und laßt fahren allen meinen Rat und wollt meiner Strafe nicht:
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 so will ich auch lachen in eurem Unfall und euer spotten, wenn da kommt, das ihr fürchtet,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 wenn über euch kommt wie ein Sturm, das ihr fürchtet, und euer Unfall als ein Wetter, wenn über euch Angst und Not kommt.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Dann werden sie mir rufen, aber ich werde nicht antworten; sie werden mich frühe suchen und nicht finden.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Darum daß sie hasseten die Lehre und wollten des HERRN Furcht nicht haben,
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 wollten meines Rats nicht und lästerten alle meine Strafe,
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 so sollen sie essen von den Früchten ihres Wesens und ihres Rats satt werden.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Das die Albernen gelüstet, tötet sie, und der Ruchlosen Glück bringt sie um.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Wer aber mir gehorchet, wird sicher bleiben und genug haben und kein Unglück fürchten.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
