Sprueche 5
1 Mein Kind, merke auf meine Weisheit; neige dein Ohr zu meiner Lehre,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 daß du behaltest guten Rat und dein Mund wisse Unterschied zu haben.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Denn die Lippen der Hure sind süß wie Honigseim, und ihre Kehle ist glätter denn Öl,
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 aber hernach bitter wie Wermut und scharf wie ein zweischneidig Schwert.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Sie gehet nicht stracks auf dem Wege des Lebens; unstet sind ihre Tritte, daß sie nicht weiß, wo sie gehet.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 So gehorchet mir nun, meine Kinder, und weichet nicht von der Rede meines Mundes!
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Laß deine Wege ferne von ihr sein und nahe nicht zur Tür ihres Hauses,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 daß du nicht den Fremden gebest deine Ehre und deine Jahre dem Grausamen,
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 daß sich nicht Fremde von deinem Vermögen sättigen, und deine Arbeit nicht sei in eines andern Haus,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 und müssest hernach seufzen, wenn du dein Leib und Gut verzehret hast,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 und sprechen: Ach, wie habe ich die Zucht gehasset, und mein Herz die Strafe verschmähet,
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 und habe nicht gehorchet der Stimme meiner Lehrer und mein Ohr nicht geneigt zu denen, die mich lehreten!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Ich bin schier in all Unglück kommen vor allen Leuten und allem Volk.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Trinke Wasser aus deiner Grube und Flüsse aus deinem Brunnen.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Laß deine Brunnen herausfließen und die Wasserbäche auf die Gassen.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Habe du aber sie alleine und kein Fremder mit dir.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Dein Born sei gesegnet, und freue dich des Weibes deiner Jugend!
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Sie ist lieblich wie eine Hindin und holdselig wie ein Reh. Laß dich ihre Liebe allezeit sättigen, und ergötze dich allewege in ihrer Liebe.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Mein Kind, warum willst du dich an der Fremden ergötzen und herzest dich mit einer andern?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Denn jedermanns Wege sind stracks vor dem HERRN, und er misset gleich alle ihre Gänge.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Die Missetat des Gottlosen wird ihn fahen, und er wird mit dem Strick seiner Sünde gehalten werden.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Er wird sterben, daß er sich nicht will ziehen lassen, und um seiner großen Torheit willen wird's ihm nicht wohlgehen.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
