Sprueche 19
1 Ein Armer, der in seiner Frömmigkeit wandelt, ist besser denn ein Verkehrter mit seinen Lippen, der doch ein Narr ist.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Wo man nicht mit Vernunft handelt, da geht es nicht wohl zu; und wer schnell ist mit Füßen, der tut Schaden.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Die Torheit eines Menschen verleitet seinen Weg; da sein Herz wider den HERRN tobet.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Gut macht viel Freunde; aber der Arme wird von seinen Freunden verlassen.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer Lügen frech redet, wird nicht entrinnen.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Viele warten auf die Person des Fürsten und sind alle Freunde des, der Geschenke gibt.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Den Armen hassen alle seine Brüder, ja auch seine Freunde fernen sich von ihm; und wer sich auf Worte verläßt, dem wird nichts.
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Wer klug ist, liebet sein Leben; und der Verständige findet Gutes.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer frech Lügen redet, wird umkommen.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Dem Narren stehet nicht wohl an, gute Tage haben, viel weniger einem Knechte, zu herrschen über Fürsten.
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Wer geduldig ist, der ist ein kluger Mensch, und ist ihm ehrlich, daß er Untugend überhören kann.
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Die Ungnade des Königs ist wie das Brüllen eines jungen Löwen; aber seine Gnade ist wie Tau auf dem Grase.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Ein närrischer Sohn ist seines Vaters Herzeleid und ein zänkisch Weib ein stetiges Triefen.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Haus und Güter erben die Eltern; aber ein vernünftig Weib kommt vom HERRN.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Faulheit bringt Schlafen, und eine lässige Seele wird Hunger leiden.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Wer das Gebot bewahret, der bewahret sein Leben; wer aber seinen Weg verachtet, wird sterben.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Wer sich des Armen erbarmet, der leihet dem HERRN; der wird ihm wieder Gutes vergelten.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Züchtige deinen Sohn, weil Hoffnung da ist; aber laß deine Seele nicht bewegt werden, ihn zu töten.
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Denn großer Grimm bringt Schaden; darum laß ihn los, so kannst du ihn mehr züchtigen.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Gehorche dem Rat und nimm Zucht an, daß du hernach weise seiest.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Es sind viel Anschläge in eines Mannes Herzen; aber der Rat des HERRN bleibet stehen.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Einen Menschen lüstet seine Wohltat; und ein Armer ist besser denn ein Lügner.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Die Furcht des HERRN fördert zum Leben und wird satt bleiben, daß kein Übel sie heimsuchen wird.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Der Faule verbirgt seine Hand im Topf und bringt sie nicht wieder zum Munde.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Schlägt man den Spötter, so wird der Alberne witzig; straft man einen Verständigen, so wird er vernünftig.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Wer Vater verstöret und Mutter verjaget, der ist ein schändlich und verflucht Kind.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Laß ab, mein Sohn, zu hören die Zucht, die da abführet von vernünftiger Lehre!
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Ein loser Zeuge spottet des Rechts, und der Gottlosen Mund verschlinget das Unrecht.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Den Spöttern sind Strafen bereitet und Schläge auf der Narren Rücken.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
