Klagelieder 5

1 Gedenke, HERR, wie es uns gehet; schau und siehe an unsere Schmach!

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

2 Unser Erbe ist den Fremden zuteil worden und unsere Häuser den Ausländern.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

3 Wir sind Waisen und haben keinen Vater; unsere Mütter sind wie Witwen.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

4 Unser eigen Wasser müssen wir um Geld trinken; unser Holz muß man bezahlt bringen lassen.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

5 Man treibt uns über Hals, und wenn wir schon müde sind, läßt man uns doch keine Ruhe.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

6 Wir haben uns müssen Ägypten und Assur ergeben, auf daß wir doch Brot satt zu essen haben.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

7 Unsere Väter haben gesündiget und sind nicht mehr vorhanden; und wir müssen ihre Missetat entgelten.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

8 Knechte herrschen über uns, und ist niemand, der uns von ihrer Hand errette.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

9 Wir müssen unser Brot mit Fahr unsers Lebens holen vor dem Schwert in der Wüste.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

10 Unsere Haut ist verbrannt wie in einem Ofen vor dem greulichen Hunger.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

11 Sie haben die Weiber zu Zion geschwächt und die Jungfrauen in den Städten Judas.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

12 Die Fürsten sind von ihnen gehenket, und die Person der Alten hat man nicht geehret.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

13 Die Jünglinge haben Mühlsteine müssen tragen und die Knaben über dem Holztragen straucheln.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

14 Es sitzen die Alten nicht mehr unter dem Tor, und die Jünglinge treiben kein Saitenspiel mehr.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

15 Unsers Herzens Freude hat ein Ende, unser Reigen ist in Wehklagen verkehret.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

16 Die Krone unsers Haupts ist abgefallen. O wehe, daß wir so gesündiget haben!

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

17 Darum ist auch unser Herz betrübt, und unsere Augen sind finster worden

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

18 um des Berges Zions willen, daß er so wüst liegt, daß die Füchse darüberlaufen.

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

19 Aber du, HERR, der du ewiglich bleibest und dein Thron für und für,

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

20 warum willst du unser so gar vergessen und uns die Länge so gar verlassen?

Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

21 Bringe uns, HERR, wieder zu dir, daß wir wieder heimkommen; verneue unsere Tage wie vor alters!

Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

22 Denn du hast uns verworfen und bist allzusehr über uns erzürnet.

Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?