Job 37
1 Des entsetzt sich mein Herz und bebet.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Lieber, höret doch, wie sein Donner zürnet, und was für Gespräch von seinem Munde ausgehet!
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Er siehet unter allen Himmeln, und sein Blitz scheinet auf die Enden der Erde.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Dem nach brüllet der Donner, und er donnert mit seinem großen Schall, und wenn sein Donner gehöret wird, kann man's nicht aufhalten.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Gott donnert mit seinem Donner greulich und tut große Dinge, und wird doch nicht erkannt.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Er spricht zum Schnee, so ist er bald auf Erden, und zum Platzregen, so ist der Platzregen da mit Macht.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Alle Menschen hat er in der Hand als verschlossen, daß die Leute lernen, was er tun kann.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Das wilde Tier gehet in die Höhle und bleibt an seinem Ort.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Von Mittag her kommt Wetter und von Mitternacht Kälte.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Vom Odem Gottes kommt Frost, und große Wasser, wenn er auftauen läßt.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Die dicken Wolken scheiden sich, daß es helle werde, und durch den Nebel bricht sein Licht.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Er kehret die Wolken, wo er hin will, daß sie schaffen alles, was er ihnen gebeut, auf dem Erdboden,
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 es sei über ein Geschlecht oder über ein Land, so man ihn barmherzig findet.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Da merke auf, Hiob; stehe, und vernimm die Wunder Gottes!
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Weißt du, wenn Gott solches über sie bringt und wenn er das Licht seiner Wolken läßt hervorbrechen?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Weißt du, wie sich die Wolken ausstreuen? Welche Wunder die Vollkommenen wissen.
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Daß deine Kleider warm sind, wenn das Land stille ist vom Mittagswind?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Ja, du wirst mit ihm die Wolken ausbreiten, die fest stehen wie ein gegossener Spiegel.
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Zeige uns, was wir ihm sagen sollen; denn wir werden nicht dahin reichen vor Finsternis.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Wer wird ihm erzählen, daß ich rede? So jemand redet, der wird verschlungen.
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Jetzt siehet man das Licht nicht, das in den Wolken helle leuchtet; wenn aber der Wind wehet, so wird's klar.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Von Mitternacht kommt Gold zu Lob vor dem schrecklichen Gott.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Den Allmächtigen aber mögen sie nicht begreifen, der so groß ist von Kraft; denn er wird von seinem Recht und guter Sache nicht Rechenschaft geben.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Darum müssen ihn fürchten die Leute; und er fürchtet sich vor keinem, wie weise sie sind.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
