Job 27
1 Und Hiob fuhr fort und hub an seine Sprüche und sprach:
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2 So wahr Gott lebt, der mir mein Recht nicht gehen lässet, und der Allmächtige, der meine Seele betrübet,
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3 solange mein Odem in mir ist, und das Schnauben von Gott in meiner Nase ist:
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4 meine Lippen sollen nichts Unrechts reden, und meine Zunge soll keinen Betrug sagen.
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5 Das sei ferne von mir, daß ich euch recht gebe; bis daß mein Ende kommt, will ich nicht weichen von meiner Frömmigkeit.
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6 Von meiner Gerechtigkeit, die ich habe, will ich nicht lassen; mein Gewissen beißt mich nicht meines ganzen Lebens halber.
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7 Aber mein Feind wird erfunden werden ein Gottloser, und der sich wider mich auflehnet, ein Ungerechter.
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8 Denn was ist die Hoffnung des Heuchlers, daß er so geizig ist, und Gott doch seine Seele hinreißet?
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9 Meinest du, daß Gott sein Schreien hören wird, wenn die Angst über ihn kommt?
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10 Wie kann er an dem Allmächtigen Lust haben und Gott etwa anrufen?
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11 Ich will euch lehren von der Hand Gottes; und was bei dem Allmächtigen gilt, will ich nicht verhehlen.
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12 Siehe, ihr haltet euch alle für klug. Warum gebt ihr denn solch unnütze Dinge vor?
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13 Das ist der Lohn eines gottlosen Menschen bei Gott und das Erbe der Tyrannen, das sie von dem Allmächtigen nehmen werden.
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14 Wird er viel Kinder haben, so werden sie des Schwerts sein; und seine Nachkömmlinge werden des Brots nicht satt haben.
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15 Seine Übrigen werden im Tode begraben werden, und seine Witwen werden nicht weinen.
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16 Wenn er Geld zusammenbringet wie Erde und sammelt Kleider wie Leimen,
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17 so wird er es wohl bereiten; aber der Gerechte wird es anziehen, und der Unschuldige wird das Geld austeilen.
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18 Er bauet sein Haus wie eine Spinne, und wie ein Hüter einen Schauer machet.
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19 Der Reiche, wenn er sich legt, wird er's nicht mitraffen; er wird seine Augen auftun, und da wird nichts sein.
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20 Es wird ihn Schrecken überfallen wie Wasser; des Nachts wird ihn das Ungewitter wegnehmen.
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21 Der Ostwind wird ihn wegführen, daß er dahinfähret, und Ungestüm wird ihn von seinem Ort treiben.
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22 Er wird solches über ihn führen und wird sein nicht schonen; es wird ihm alles aus seinen Händen entfliehen.
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23 Man wird über ihn mit den Händen klappen und über ihn zischen, da er gewesen ist.
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
