Job 19

1 Hiob antwortete und sprach:

Tedy odpověděv Job, řekl:

2 Was plaget ihr doch meine Seele und peiniget mich mit Worten?

Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3 Ihr habt mich nun zehnmal gehöhnet und schämet euch nicht, daß ihr mich also umtreibet.

Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4 Irre ich, so irre ich mir.

Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5 Aber ihr erhebet euch wahrlich wider mich und scheltet mich zu meiner Schmach.

Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6 Merket doch einst, daß mir Gott unrecht tut und hat mich mit seinem Jagestrick umgeben.

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 Siehe, ob ich schon schreie über Frevel, so werde ich doch nicht erhöret; ich rufe, und ist kein Recht da.

Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8 Er hat meinen Weg verzäunet, daß ich nicht kann hinübergehen, und hat Finsternis auf meinen Steig gestellet.

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9 Er hat meine Ehre mir ausgezogen und die Krone von meinem Haupt genommen.

Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10 Er hat mich zerbrochen um und um und läßt mich gehen, und hat ausgerissen meine Hoffnung wie einen Baum.

Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11 Sein Zorn ist über mich ergrimmet, und er achtet mich für seinen Feind.

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12 Seine Kriegsleute sind miteinander kommen und haben ihren Weg über mich gepflastert und haben sich um meine Hütte her gelagert.

Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 Er hat meine Brüder ferne von mir getan, und meine Verwandten sind mir fremd worden.

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 Meine Nächsten haben sich entzogen, und meine Freunde haben mein vergessen.

Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 Meine Hausgenossen und meine Mägde achten mich für fremd, ich bin unbekannt worden vor ihren Augen.

Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16 Ich rief meinem Knecht, und er antwortete mir nicht; ich mußte ihm flehen mit eigenem Munde.

Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17 Mein Weib stellet sich fremd, wenn ich ihr rufe; ich muß flehen den Kindern meines Leibes.

Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18 Auch die jungen Kinder geben nichts auf mich; wenn ich mich wider sie setze, so geben sie mir böse Worte.

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 Alle meine Getreuen haben Greuel an mir; und die ich liebhatte, haben sich wider mich gekehret.

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20 Mein Gebein hanget an meiner Haut und Fleisch, und kann meine Zähne mit der Haut nicht bedecken.

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21 Erbarmet euch mein, erbarmet euch mein, ihr, meine Freunde; denn die Hand Gottes hat mich gerühret.

Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 Warum verfolget ihr mich gleich so wohl als Gott und könnet meines Fleisches nicht satt werden?

Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23 Ach, daß meine Reden geschrieben würden! Ach, daß sie in ein Buch gestellet würden,

Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 mit einem eisernen Griffel auf Blei und zu ewigem Gedächtnis in einen Fels gehauen würden!

Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25 Aber ich weiß, daß mein Erlöser lebet; und er wird mich hernach aus der Erde auferwecken;

Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26 und werde danach mit dieser meiner Haut umgeben werden und werde in meinem Fleisch Gott sehen.

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27 Denselben werde ich mir sehen, und meine Augen werden ihn schauen, und kein Fremder. Meine Nieren sind verzehret in meinem Schoß.

Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28 Denn ihr sprechet: Wie wollen wir ihn verfolgen und eine Sache zu ihm finden?

Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29 Fürchtet euch vor dem Schwert; denn das Schwert ist der Zorn über die Missetat, auf daß ihr wisset, daß ein Gericht sei.

Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.