Job 16

1 Hiob antwortete und sprach:

A odpovídaje Job, řekl:

2 Ich habe solches oft gehöret. Ihr seid allzumal leidige Tröster.

Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

3 Wollen die losen Worte kein Ende haben? Oder was macht dich so frech, also zu reden?

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

4 Ich könnte auch wohl reden wie ihr. Wollte Gott, eure Seele wäre an meiner Seele Statt! Ich wollte auch mit Worten an euch setzen und mein Haupt also über euch schütteln.

Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

5 Ich wollte euch stärken mit dem Munde und mit meinen Lippen trösten.

Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

6 Aber wenn ich schon rede, so schonet mein der Schmerz nicht; lasse ich's anstehen, so gehet er nicht von mir.

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

7 Nun aber macht er mich müde und verstöret alles, was ich bin.

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

8 Er hat mich runzlicht gemacht und zeuget wider mich; und mein Widersprecher lehnet sich wider mich auf und antwortet wider mich.

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

9 Sein Grimm reißet, und der mir gram ist, beißet die Zähne über mich zusammen; mein Widersacher funkelt mit seinen Augen auf mich.

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

10 Sie haben ihren Mund aufgesperret wider mich und haben mich schmählich auf meine Backen geschlagen; sie haben ihren Mut miteinander an mir gekühlet.

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

11 Gott hat mich übergeben dem Ungerechten und hat mich in der Gottlosen Hände lassen kommen.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

12 Ich war reich, aber er hat mich zunichte gemacht; er hat mich beim Hals genommen und zerstoßen und hat mich ihm zum Ziel aufgerichtet.

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

13 Er hat mich umgeben mit seinen Schützen; er hat meine Nieren gespalten und nicht verschonet; er hat meine Galle auf die Erde geschüttet;

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

14 er hat mir eine Wunde über die andere gemacht; er ist an mich gelaufen wie ein Gewaltiger.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

15 Ich habe einen Sack um meine Haut genähet und habe mein Horn in den Staub gelegt.

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

16 Mein Antlitz ist geschwollen von Weinen, und meine Augenlider sind verdunkelt,

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

17 wiewohl kein Frevel in meiner Hand ist, und mein Gebet ist rein.

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

18 Ach, Erde, verdecke mein Blut nicht! und mein Geschrei müsse nicht Raum finden!

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

19 Auch siehe da, mein Zeuge ist im Himmel; und der mich kennet, ist in der Höhe.

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

20 Meine Freunde sind meine Spötter; aber mein Auge tränet zu Gott.

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

21 Wenn ein Mann könnte mit Gott rechten wie ein Menschenkind mit seinem Freunde!

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

22 Aber die bestimmten Jahre sind kommen, und ich gehe hin des Weges, den ich nicht wiederkommen werde.

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.