Job 12
1 Da antwortete Hiob und sprach:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Ja, ihr seid die Leute; mit euch wird die Weisheit sterben!
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Ich habe so wohl ein Herz als ihr und bin nicht geringer denn ihr; und wer ist, der solches nicht wisse?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Wer von seinem Nächsten verlachet wird, der wird Gott anrufen, der wird ihn erhören. Der Gerechte und Fromme muß verlachet sein
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 und ist ein verachtet Lichtlein vor den Gedanken der Stolzen, stehet aber, daß sie sich dran ärgern.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 Der Verstörer Hütten haben die Fülle und toben wider Gott türstiglich, wiewohl es ihnen Gott in ihre Hände gegeben hat.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Frage doch das Vieh, das wird dich's lehren, und die Vögel unter dem Himmel, die werden dir's sagen.
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Oder rede mit der Erde, die wird dich's lehren, und die Fische im Meer werden dir's erzählen.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Wer weiß solches alles nicht, daß des HERRN Hand das gemacht hat,
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 daß in seiner Hand ist die Seele alles des, das da lebet, und der Geist alles Fleisches eines jeglichen?
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Prüfet nicht das Ohr die Rede; und der Mund schmecket die Speise?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Ja, bei den Großvätern ist die Weisheit und der Verstand bei den Alten.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Bei ihm ist Weisheit und Gewalt, Rat und Verstand.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Siehe, wenn er zerbricht, so hilft kein Bauen; wenn er jemand verschleußt, kann niemand aufmachen.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Siehe, wenn er das Wasser verschleußt, so wird's alles dürre; und wenn s ausläßt, so kehret es das Land um.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Er ist stark und führet es aus. Sein ist, der da irret, und der da verführet.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Er führet die Klugen wie einen Raub und machet die Richter toll.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Er löset auf der Könige Zwang und gürtet mit einem Gürtel ihre Lenden.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Er führet die Priester wie einen Raub und lässet es fehlen den Festen.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Er wendet weg die Lippen der Wahrhaftigen und nimmt weg die Sitten der Alten.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Er schüttet Verachtung auf die Fürsten und macht den Bund der Gewaltigen los.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Er öffnet die finstern Gründe und bringet heraus das Dunkel an das Licht.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Er macht etliche zum großen Volk und bringet sie wieder um. Er breitet ein Volk aus und treibet es wieder weg.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Er nimmt weg den Mut der Obersten des Volks im Lande und macht sie irre auf einem Umwege, da kein Weg ist,
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 daß sie in der Finsternis tappen ohne Licht; und macht sie irre wie die Trunkenen.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
