Job 39

1 Weißt du die Zeit, da die Felsgemsen werfen? Beobachtest du der Hirschkühe Kreißen?

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

2 Zählst du die Monde, die sie trächtig gehen, und weißt du die Zeit, wann sie gebären?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

3 Sie kauern nieder, lassen ihre Jungen durchbrechen, werden rasch ihrer Wehen ledig.

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

4 Ihre Jungen erstarken, wachsen auf im Freien, laufen fort und kehren nicht wieder zurück.

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

5 Wer hat den Wildesel frei gelassen und wer des Wildfangs Bande gelöst,

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

6 dem ich die Wüste zur Behausung gab und die Salzsteppe zur Wohnung?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

7 Er lacht des Getöses der Stadt; das Lärmen des Treibers hört er nicht.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

8 Was er auf den Bergen erspäht, ist seine Weide, und allem Grünen spürt er nach.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

9 Wird dir der Wildochs willig dienen oder wird er an deiner Krippe übernachten?

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

10 Vermagst du den Wildochsen mit dem Leitseil an die Furche zu fesseln oder wird er dir folgend die Thalgründe ackern?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

11 Verlässest du dich auf ihn, weil seine Kraft so groß, und überlässest du ihm deinen Ernteertrag?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

12 Traust du ihm zu, daß er deine Saat einbringe und auf deine Tenne sammle?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

13 Der Straußenhenne Fittich schlägt lustig; ist's fromme Schwinge und Feder?

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

14 Nein! sie überläßt der Erde ihre Eier und brütet sie am Boden aus

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

15 und vergißt, daß ein Fuß sie zerdrücken und das Wild der Steppe sie zertreten kann.

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

16 Sie ist hart gegen ihre Jungen, als gehörten sie ihr nicht; ob umsonst ihre Mühe, das ängstigt sie nicht.

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

17 Denn Gott hat ihr Klugheit versagt und keinen Anteil an Verstand gegeben.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

18 Zur Zeit, da sie sich emporpeitscht, verlacht sie das Roß und seinen Reiter.

Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

19 Giebst du dem Rosse Heldenkraft? Bekleidest du seinen Hals mit flatternder Mähne?

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

20 Machst du es springen wie die Heuschrecke? Sein prächtiges Schnauben, wie furchtbar!

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

21 Es scharrt im Thalgrund und freut sich der Kraft, zieht aus entgegen dem Harnisch.

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

22 Es lacht der Furcht und erschrickt nicht und macht nicht kehrt vor dem Schwert.

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

23 Auf ihm klirrt der Köcher, der blitzende Speer und die Lanze,

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

24 Mit Toben und Ungestüm schlürft es den Boden und hält nicht Stand, wenn die Trompete tönt.

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

25 So oft die Trompete tönt, ruft es: Hui! und wittert den Streit von ferne, der Anführer donnernden Ruf und das Schlachtgeschrei.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

26 Hebt der Habicht kraft deiner Einsicht die Schwingen, breitet seine Fittiche aus nach Süden hin?

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

27 Oder fliegt auf dein Geheiß der Adler so hoch und baut sein Nest in der Höhe?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

28 Auf dem Felsen wohnt und horstet er, auf des Felsen Zacke und Hochwacht.

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

29 Von dort erspäht er den Fraß; in weite Ferne blicken seine Augen.

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

30 Und seine Jungen schlürfen Blut, und wo Erschlagene sind, da ist er.

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.