Job 36
1 Weiter fuhr Elihu also fort:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Warte mir ein wenig, daß ich dich unterweise, denn noch stehen Gott Worte zu Gebote.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Ich will mein Wissen fernher entnehmen und meinem Schöpfer Recht verschaffen.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 Denn wahrlich, meine Worte lügen nicht; mit einem Manne von vollkommener Erkenntnis hast du's zu thun.
V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Siehe, Gott ist gewaltig, doch verschmäht er niemand, gewaltig an Kraft des Geistes.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Er erhält den Gottlosen nicht am Leben, aber den Elenden gewährt er Recht.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Er zieht seine Augen nicht ab von dem Frommen und bei Königen auf dem Thron - da läßt er sie immerdar sitzen, daß sie erhöht seien.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Und wenn sie mit Ketten gebunden sind, gefangen gehalten werden von Stricken des Elends,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 und er ihnen ihr Thun vorhält und ihre Sünden, daß sie sich überhoben,
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 und er so ihr Ohr der Warnung aufthut und sie umkehren heißt vom Frevel:
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Wenn sie gehorchen und sich unterwerfen, so werden sie ihre Tage im Glück und ihre Jahre in Wonne verbringen.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Gehorchen sie aber nicht, so fahren sie dahin durch Geschosse und verhauchen in Verblendung.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Denn als Leute von ruchlosem Sinn hegen sie Zorn, schreien nicht, wenn er sie fesselt;
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 in der Jugendfrische stirbt ihre Seele dahin, und ihr Leben wie das der Lustbuben.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Erretten wird er den Elenden durch sein Elend und thut ihnen durch die Drangsal das Ohr auf.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Und er lockt auch dich aus dem Rachen der Not auf weiten Plan, wo keine Beengung ist, und was auf deinen Tisch kommt, ist reich an Fett.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Bist du aber erfüllt vom Urteile des Gottlosen, so werden Urteil und Gericht dich festhalten.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Denn Grimm verführe dich nicht zu Hohn, und des Lösegelds Größe verleite dich nicht.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Wird er deinem Schreien anders abhelfen, als durch Bedrängnis und alle Kraftanstrengungen?
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Lechze nicht nach der Nacht, daß Völker auffahren an ihrer Stelle,
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Hüte dich, wende dich nicht zum Frevel; denn dazu hast du mehr Lust als zum Leiden.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Siehe, Gott wirkt erhaben in seiner Kraft; wer ist ein Herrscher wie er?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Wer hat ihm seinen Weg vorgeschrieben, und wer gesagt: du hast Unrecht gethan?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Gedenke, daß du sein Thun erhebst, welches die Menschen besingen!
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Alle Menschen schauen ihre Lust daran; der Sterbliche erblickt es von ferne.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Ja, Gott ist erhaben und unbegreiflich für uns, die Zahl seiner Jahre nicht zu erforschen.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Denn er zählt des Wassers Tropfen ab, daß sie infolge seines Nebels Regen sickern,
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 den die Wolken rieseln lassen, auf viele Menschen niederträufeln.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Und vollends, wenn man die Ausbreitungen des Gewölks verstände, das Krachen seines Gezelts!
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Siehe, er breitet um sich aus sein Licht und bedeckt die Wurzeln des Meers.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Denn damit richtet er Völker, giebt Speise zugleich im Überfluß.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Beide Hände bedeckt er mit Licht und entbietet es gegen den Widersacher.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Ihn meldet an sein Dröhnen, ihn, der seinen Zorn gegen das Unrecht eifern laßt.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
