Job 21
1 Hiob antwortete und sprach:
A odpovídaje Job, řekl:
2 O höret, höret einer Rede zu, und möge darin euer Trösten bestehn!
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Vergönnt mir, daß ich spreche, und wenn ich geredet, magst du höhnen.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Ergeht denn über Menschen meine Klage? oder warum sollte ich nicht ungeduldig sein?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Schaut her zu mir und erstarrt und legt die Hand auf den Mund!
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Ja, wenn ich daran denke, so werde ich bestürzt, und Schauder erfaßt meinen Leib.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Warum bleiben die Frevler am Leben, werden alt, ja erstarken an Kraft?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Ihr Nachwuchs gedeiht vor ihnen in ihrer Gemeinschaft, und ihre Sprößlinge vor ihren Augen.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Ihre Häuser sind wohlbehalten, sonder Schrecknis, und Gottes Rute trifft sie nicht.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Sein Stier bespringt und nicht vergebens, seine Kuh kalbt leicht und thut keine Fehlgeburt.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Wie eine Herde lassen sie ihre Buben hinaus, und ihre Kinder hüpfen einher.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Sie singen laut bei Paukenschall und Zither und freuen sich am Klange der Schalmei.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13 Sie verbringen in Glück ihre Tage und in einem Augenblicke steigen sie hinab zur Unterwelt; (Sheol h7585)
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 und sprachen doch zu Gott: “Bleib uns fern - deine Wege zu kennen begehren wir nicht!
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Was ist's mit dem Allmächtigen, daß wir ihm dienen sollten, und was könnte es uns nützen, ihn bittend anzugehn?”
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Fürwahr, ihr Glück steht nicht in ihrer Hand - der Gottlosen Gesinnung liegt mir fern!
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Wie oft erlischt denn der Gottlosen Leuchte, und überfällt sie ihr Verderben? Wie oft teilt er die Lose aus in seinem Zorn,
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 werden sie wie der Strohhalm vor dem Winde und wie Spreu, die der Sturm entführt hat?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 “Gott spart seinen Kindern sein Unheil auf.” Er vergelte ihm selber, daß er's fühle!
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Seine eigenen Augen mögen sein Unheil sehen, und er selbst vom Grimme des Allmächtigen trinken!
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Denn was kümmert ihn sein Haus nach seinem Tode, wenn seiner Monde Zahl beendet ist?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Will man Gotte Weisheit lehren, ihn, der die Himmlischen richtet?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Der eine stirbt im vollen Glück, vollkommen ruhig und wohlgemut;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 seine Kufen sind mit Milch gefüllt, und das Mark seiner Gebeine wird getränkt.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Und der andere stirbt in bittrem Unmut, ohne daß er je vom Glück genossen.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Gemeinsam liegen sie im Staube, und Gewürm bedeckt sie beide.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Ich kenne eure Gedanken wohl und die Anschläge, mit denen ihr Unrecht gegen mich verübt.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Wenn ihr sagt: “Wo blieb das Haus des Tyrannen, und wo das Zelt, in dem die Gottlosen wohnten?”
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 so fragt doch nur die des Wegs Vorüberziehenden, - ihre Beweise werdet ihr nicht verkennen -
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 daß am Unglückstage der Böse verschont wird, am Tage der Zornesfluten sie hinweggeleitet werden!
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Wer hält ihm seinen Lebenswandel vor? Er hat's gethan! - wer will es ihm vergelten?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Zur Gräberstätte wird er hingeleitet und hält noch über dem Hügel Wacht.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Süß sind ihm des Thales Schollen, und alle Welt zieht ihm nach, wie ihm Unzählige vorangegangen.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Wie mögt ihr mich da so eitel trösten, und eure Antworten - da bleibt nichts als Bosheit!
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
