Job 20
1 Zophar aus Naama antwortete und sprach:
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2 Darum antworten mir meine Gedanken, und weil es in mir mächtig stürmt:
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3 mich beschimpfende Rüge muß ich hören, und der Geist giebt mir Antwort aus meiner Einsicht.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4 Kennst du denn nicht die alte Wahrheit - so alt, als Menschen auf der Erde leben, -
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5 daß der Gottlosen Jubel nicht lange währt, und des Ruchlosen Freude nur einen Augenblick?
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6 Oba auch sein hoher Mut sich bis zum Himmel erhebt, und sein Haupt bis an die Wolken reicht,
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7 gleich seinem Kote schwindet er für immer; die ihn sahen, sprechen: Wo ist er?
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8 Wie ein Traum verfliegt er spurlos und wird verscheucht wie ein Nachtgesicht.
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9 Das Auge, das ihn geschaut, schaut ihn nicht wieder, und seine Stätte sieht ihn nimmermehr.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10 Seine Kinder müssen die Armen begütigen, seine Hände das Gut herausgeben.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11 Ist auch sein Gebein voll Jugendkraft, sie muß sich mit ihm in die Erde betten.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12 Wenn seinem Munde süß das Böse schmeckt, wenn er es unter seiner Zunge birgt,
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13 es spart und nicht fahren lassen will und es inmitten seines Gaumens zurückhält:
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14 seine Speise verwandelt sich in seinen Eingeweiden, - zu Natterngalle in seinem Inneren.
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15 Hab und Gut verschlang er - er muß es ausspeien: aus seinem Bauche treibt es Gott.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16 Natterngift sog er ein, es tötet ihn der Viper Zunge.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17 Nicht darf er sich der Bäche freun, der flutenden Ströme von Honig und Dickmilch.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18 Heraus giebt er das Erarbeitete, verschluckt es nicht, des eingetauschten Guts wird er nicht froh.
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19 Denn er schlug Arme nieder, ließ sie liegen - ein Haus riß er an sich, aber er baut es nicht aus.
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20 Denn er kannte keine Ruhe in seinem Bauche; doch mit dem, woran er hängt, entkommt er nicht.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21 Nichts entging seiner Gier, darum hat sein Gut keinen Bestand.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22 In der Fülle seines Überflusses wird ihm Angst, die ganze Gewalt des Elends kommt über ihn.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23 Dann geschieht's: um seinen Bauch zu füllen, entsendet er in ihn seines Zornes Glut und läßt auf ihn regnen in sein Gedärm hinein.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24 Flieht er vor der eisernen Rüstung, so durchbohrt ihn der eherne Bogen.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25 Er sieht, da kommt's aus dem Rücken, und der blitzende Stahl geht aus seiner Galle - über ihm lagern Schrecken!
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26 Alles Unglück ist aufgespart seinen Schätzen, ein Feuer verzehrt ihn, das nicht angefacht ward; es weidet ab den Überrest in seinem Zelt.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27 Der Himmel deckt seine Schuld auf, und die Erde erhebt sich feindselig wider ihn.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28 Ins Elend geht seines Hauses Ertrag, zerrinnendes Wasser an seinem Zornestag.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29 Das ist das Los des gottlosen Menschen von seiten Gottes, und das Erbteil das ihm vom Höchsten beschieden ward!
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
