Psalm 94
1 Herr! Als der Rache Gott, als Gott der Rache zeige Dich!
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Erhebe Dich als Erdenrichter! Vergilt den Stolzen nach Verdienst!
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Wie lange sollen Frevler, Herr, wie lange sollen Frevler noch frohlocken
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 und geifernd so Vermessenes reden und alle Übeltäter so sich brüsten
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Sie treten, Herr, Dein Volk. Die ewig Deinen quälen sie,
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 erwürgen Fremdlinge und Witwen und morden Waisen, sprechend:
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 "Der Herr sieht's nicht; nicht merkt es Jakobs Gott."
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Ihr Albernen im Volke werdet klug! Ihr Törichten! Wann wollt ihr das begreifen?
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Nicht hören sollte, der das Ohr erschafft? Nicht sehen, der das Auge hat gebildet?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Nicht strafen sollte, der die Heidenvölker züchtigt? Er, der den Menschen Einsicht schenkt?
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 Die menschlichen Gedanken kennt der Herr, wie sie so eitel sind. -
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Dem Manne Heil, den Du erziehst, o Herr, aus Deiner Lehre ihn belehrst,
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 ihn ob des Bösen Glück beruhigend, bis daß gegraben ist die Grube für den Frevler:
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 "Der Herr verstößt sein Volk nicht ganz, verläßt die ewig Seinen nicht.
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 Noch immer sitzt er zu Gericht; ihm fallen alle frommen Herzen zu."
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Wer steht mir gegen Bösewichter bei? Wer tritt für mich den Übles Tuenden entgegen?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Wenn nicht der Herr mein Beistand wäre, dann läge meine Seele bald im Reich der Stille.
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Obschon ich wähnte, daß mein Fuß gewankt, so hält mich dennoch Deine Gnade aufrecht, Herr.
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Und streiten sich in meinem Innern die Gedanken, so labt an Deinen Tröstungen sich meine Seele.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Hat schon des Unrechts Stuhl der aufgestellt, der Unheil dem Gesetz bereitet?
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 Sie klagen fromme Seelen an; unschuldig Blut verdammen sie. -
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 Doch eine Burg sei mir der Herr, mein Gott, mein Zufluchtsfels!
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Er lohne ihnen auch ihr Unrecht; er tilge sie in ihrer Bosheit! Der Herr vertilge sie, er, unser Gott.
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
