Psalm 49
1 Auf den Siegesspender, von den Korachiten, ein Lied. Ihr Völker alle, hört! Ihr Weltbewohner all, merkt auf!
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 Gemeine Leute, Herrensöhne, ihr all zusammen, reich und arm!
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 Mein Mund trägt Weisheit vor, und meines Herzens Dichtung ist voll Einsicht.
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 Ich lausche einem Spruch, mein Lied mit Zitherspiel beginnend:
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 Warum soll ich in Unglückstagen zagen, wo meiner Gegner Bosheit mich umgibt,
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 die auf ihr Gut vertrauen, sich ihres großen Reichtums rühmen?
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 Nicht einer kann sich selbst loskaufen, nicht einer Gott für sich ein Lösegeld erlegen,
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 zu teuer ist der Loskauf ihrer selbst und so für alle Zeit unmöglich,
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 daß er für immer lebe und nicht die Grube sehe.
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 Da sieht man Weise sterben, wie Tor und Narr vergehn und andern ihr Vermögen hinterlassen.
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 Für immer ist ihr Grab ihr Haus, für alle Zukunft ihre Wohnstätte, sie, deren Namen Weltruf hatten.
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 Der Mensch bleibt nicht im Ansehen, er gleicht den Tieren, die man würgt.
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 Das ist ihr Lauf; das ist's, was ihrer wartet, und was nach ihrem Ende wird, das können selber sie erzählen. (Sela)
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 Sie sind den Schafen gleich, die für die Unterwelt der Tod schon weidet; der führt sie unparteiisch bald hinab, zur Unterwelt, zu ihrer Wohnung, wo ihr Gespenst verschwindet. (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Sei unbesorgt! Wenn einer sich bereichert, wenn seines Hauses Überfluß sich mehrt,
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 beim Sterben nimmt er doch nicht alles mit; sein Reichtum folgt ihm nicht hinab.
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 Er schätzte sich dann mit dem bloßen Leben glücklich, und priese glücklich dich, daß dir's noch gut ergeht.
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 Doch muß er zum Geschlechte seiner Väter gehen, die nimmermehr das Licht erblicken.
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 Der Mensch bleibt nicht im Ansehen, er gleicht den Tieren, die man würgt.
Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
