Psalm 34
1 Von David, als er seinen Verstand vor Abimelech verstellte und dieser ihn verjagte, worauf er sich entfernte. Lobpreisen will ich jederzeit den Herrn. Sein Lob sei stets in meinem Munde!
Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
2 Es rühme meine Seele sich im Herrn! Die Armen sollen's hören und sich freuen!
V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.
3 Verherrlichet den Herrn mit mir! Laßt uns gemeinsam seinen Namen preisen!
Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.
4 Den Herrn such ich auf; er hört auf mich, befreit mich aus den Ängsten all.
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.
5 Mich schauet an und strahlt vor Freude! Nie röte mehr sich euer Angesicht!
Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:
6 Hier ist ein armer Mensch, der einst gerufen. Der Herr vernahm's und half ihm aus den Nöten all.
Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.
7 Des Herrn Engel lagert sich um jene, die ihn fürchten, er rettet sie.
Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.
8 So kostet und erfahrt, wie gut der Herr! Wie wohl dem Mann, der ihm vertraut!
Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.
9 Vorm Herrn habt Furcht, ihr, seine Heiligen! Denn die ihn fürchten, leiden keinen Mangel.
Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
10 Die Gottesleugner hungern darbend; doch denen, die den Herrn aufsuchen, mangelt nicht, was ihnen frommt.
Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.
11 Her, Kinder, hört mir zu! Ich lehre euch die Furcht des Herrn.
Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.
12 Wer ist der Mann, der Lust zum Leben hat, der zum Genuß des Glückes leben möchte?
Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?
13 Behüte vor dem Bösen deine Zunge, vor trügerischer Rede deine Lippen!
Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.
14 Vom Bösen laß und tu das Gute! den Frieden such! Ihm jage nach!
Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.
15 Des Herrn Augen achten auf die Frommen und seine Ohren auf ihr Flehen.
Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:
16 Des Herrn Antlitz wendet sich den Übeltätern zu und tilgt ihr Angedenken von der Erde.
Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
17 Die Frommen schreien, und schon hört's der Herr und rettet sie aus aller Not.
Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.
18 Der Herr ist nahe den zerknirschten Herzen; zerschlagenen Gemütern hilft er auf.
Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.
19 In viel Gefahren ist der Fromme; aus ihnen allen rettet ihn der Herr.
Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.
20 Er hütet jedes seiner Glieder; versehrt wird auch nicht eins davon.
Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.
21 Den Frevler rafft ein Unfall weg; des Frommen Hasser müssen es bereuen.
Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou.
22 Der Herr erlöst die Seele seiner Diener; wer auf ihn baut, bereut es nicht.
Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho.
