Psalm 25
1 Von David. - Nach Dir verlangt mich, Herr.
Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2 Mein Gott, auf Dich nur hoffe ich. Laß nimmer mich zuschanden werden! Laß meine Feinde über mich nicht jubeln!
Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3 Nicht einer, der auf Dich vertraut, wird je zuschanden. Doch leer gehn aus die Abgefallenen.
A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4 Belehre, Herr, mich über Deine Wege! Gewöhne mich an Deine Pfade!
Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5 In Deiner Treue leite mich! Gewöhne mich daran! Denn Du bist meines Heiles Gott; stets hoffe ich auf Dich. -
Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6 Gedenke Deiner Liebe, Herr, und Güte! Sie sind von Ewigkeit.
Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7 Gedenk nicht meiner Jugendsünden, meiner Missetaten nicht! Gedenk mir dessen nur, was Deiner Gnade würdig ist, um Deiner Güte willen, Herr! -
Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8 Der Herr ist gütig und wahrhaftig; drum zeigt er Irrenden die rechte Bahn.
Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9 Bedrückte leitet er, wie's richtig ist, gewöhnt an seinen Weg die Dulder.
Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10 Des Herrn Wege all' sind Lieb' und Treue für die, die seinen Bund und seine Lehren halten. -
Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11 Um Deines Namens willen, Herr, vergib mir meine Schuld, so groß ist sie! -
Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12 Ist irgendwo ein Mann in Furcht des Herrn, so zeigt er ihm den Weg, den jener wählen soll.
Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13 Ihm ist das Glück auch hold; sein Stamm ererbt das Land.
Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14 Des Herrn Geheimnis eignet denen, die ihn fürchten; in seinen Bund weiht er sie ein.
Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15 Mein Auge schaut stets auf den Herrn; denn meine Füße kann er vor dem Netz bewahren.
Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16 Schau her auf mich! Sei gnädig mir! Verlassen bin ich, elend.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17 Erweitere mein beklemmtes Herz! Aus meinen Nöten rette mich!
Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18 Schau meine Pein, mein Elend an! Vergib mir alle meine Sünden! -
Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19 Betrachte meine Feinde, welche Menge, den Haß, wie furchtbar sie mich hassen!
Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20 Mein Leben schirme, rette mich, damit ich nicht zuschanden werde! Ich harre Dein.
Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21 Mir bleibe Unschuld! Mir bleibe Redlichkeit! Ich harre Dein.
Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22 Erlöse Israel aus allen seinen Nöten, Gott!
Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
