Psalm 22

1 Auf den Siegesspender bei der Morgenröte, ein Lied, von David. Mein Gott, mein Gott, was hast Du mich verlassen, und stehst so ferne meinen Angst- und Klagerufen?

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

2 Mein Gott, am Tag erhebe ich den Ruf, und Du erhörst mich nicht, und also in der Nacht; Stillschweigen ist mir nicht vergönnt.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3 Und doch bist Du der Heilige Israels, Du schrecklich Thronender.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4 Auf Dich vertrauten unsere Väter; sie hofften, und Du halfest ihnen.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5 Sie schrieen auf zu Dir und fanden Rettung, und ihr Vertrauen auf Dich ward nicht getäuscht.

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

6 Ich aber bin ein Wurm, kein Mann, der Leute Spott, verachtet von dem Pöbel.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

7 Mich höhnt, wer mich nur sieht, verzieht den Mund und schüttelt mit dem Kopf.

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

8 "Er freut sich an dem Herrn, der rette ihn! Der helfe ihm! Er ist sein Liebling."

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

9 Du halfst mir aus der Mutter Schoß; Du bargst mich an der Mutter Brust.

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

10 Auf Dich bin ich vom Mutterschoß her angewiesen; vom Mutterleibe an bist Du mein Gott.

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

11 Bleib mir nicht fern! Die Not ist nah, und niemand hilft.

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12 Der Farren viele stehen um mich her, und mich umringen Basanstiere.

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

13 Sie sperren gegen mich die Rachen auf, wie Löwen, die vor Mordlust brüllen.

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

14 Wie Wasser bin ich hingegossen; all meine Glieder haben sich gelöst. Mein Herz ist mir wie Wachs geworden, in meinem Busen hingeschmolzen.

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

15 Vertrocknet ist wie Lehm mein Schlund; am Gaumen haftet mir die Zunge, und wie mit Todesfarbe überzieht es mich.

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16 Denn Hunde haben mich umringt, der Frevler Rotte mich umgeben; sie machen Löcher mir an Händen und an Füßen.

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17 Ich spüre Pein in allen meinen Gliedern; sie schauen zu und weiden sich an mir.

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

18 Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen über mein Gewand das Los.

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

19 Herr, sei nicht fern! Zu Hilfe, meine Stärke; schnell!

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

20 Errette vom Verderben meine Seele, aus der Gewalt der Hunde jetzt mein Leben!

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

21 Entreiße mich der Löwen Rachen! Rett aus den Hörnern der Wildochsen mich!

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22 Dann kündige ich meinen Brüdern Deinen Ruhm und preise Dich in der Gemeinde also:

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

23 "Die ihr den Herrn fürchtet, preiset ihn! Von Jakobs Stamm ihr alle, ehret ihn! Von Israels Geschlecht ihr alle, fürchtet ihn!

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24 Denn er verachtet und verschmäht es nicht, den Armen zu erhören, verhüllt sein Antlitz nicht vor ihm, und wenn er zu ihm ruft, erhört er ihn."

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

25 Dann trag ich meine Dankesschuld in großer Volksgemeinde ab; ich bringe dann gelobte Opfer dar vor denen, die ihn fürchten.

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

26 Dann sollen satt die Armen werden, den Herrn rühmen, die ihn suchen: "Auflebe euer Herz für immer!"

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

27 Dann kehren sich zum Herrn die Erdenenden alle, und alle Heidenstämme beten vor Dir dann an, bedenkend,

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

28 daß nur dem Herrn das Königtum gebührt, und daß er auch den Heiden Herrscher ist.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

29 Nur ihn allein beten auf Erden alle an. Ihm beugt sich, wer zur Grube fährt und dessen Seele nicht mehr lebenskräftig.

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

30 Die Nachwelt derer, die ihm dienen, sie rühmt den Herrn dem kommenden Geschlecht,

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

31 und kündet einem nachgeborenen Volke seine Liebeund was er ihm getan.

Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.