Psalm 2

1 Was toben denn die Heiden und schmieden eitle Pläne Nationen?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Der Erde Könige verbünden sich, und Fürsten pflegen Rat, dem Herrn und dem, den er gesalbt, zum Trotz:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 "Auf! Laßt uns ihre Fesseln sprengen, ihr Joch abschütteln!"

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Der in dem Himmel thront, lacht ihrer; der Herr verspottet sie.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Doch schließlich redet er in seinem Zorn mit ihnen; mit seinem Grimme schreckt er sie.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 "Ich selber habe meinen König eingesetzt zu Sion über meinen heiligen Berg." -

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Des Herrn Entschließung will ich künden; er sprach zu mir: "Du bist mein Sohn; ich habe heute dich gezeugt.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 So fordere von mir! Ich gebe Heidenvölker zum Besitze dir, der Erde Grenzen dir zum Eigentum.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Zerschelle sie mit einem Eisenstocke, zerschmettere sie gleich irdenem Gefäß."

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Nun, Könige! Bedenkt es wohl! Erdenrichter, laßt euch warnen!

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 In Ehrfurcht dient dem Herrn, und werft euch zitternd nieder!

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Und huldigt ohne Falsch, daß er nicht zürne und ihr auf irrem Weg verderbet! Ein kleines nur, und schon entbrannt sein Zorn. Heil allen, die bei ihm sich bergen!

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.