Psalm 147
1 Lobpreist den Herrn! Weil er so gut, ist unser Gott des Lobes wert; weil er so liebevoll, des Ruhmes würdig.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Der Herr erbaut Jerusalem; er sammelt die Zerstreuten Israels.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 Er heilet die gebrochenen Herzen und lindert ihre Schmerzen
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 Der Sterne Zahl hat er bestimmt und ruft sie all mit Namen auf.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Ja, unser Herr ist groß, gewaltig, und seine Weisheit unbeschreiblich.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Der Herr hebt die Gebeugten auf; die Frevler aber beugt er in den Staub. -
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 So dankt dem Herrn in Wechselchören! So singet auf der Zither unserm Gott,
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 ihm, der den Himmel deckt mit Wolken und so der Erde Regen schafft, der Gras auf Bergen sprossen läßt,
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 und der dem Wilde Futter gibt, den jungen Raben das, wonach sie rufen!
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Er hat nicht Lust an Rosses Stärke; nicht achtet er des Mannes Kraft.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Dem Herrn gefallen, die vor ihm sich fürchten, und wer auf seine Gnade harrt. -
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Lobpreis den Herrn, Jerusalem! Lobsinge, Sion, deinem Gott!
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Er festigt deiner Tore Riegel und segnet darin deine Söhne,
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 und wieder gibt er deinen Grenzen Frieden und sättigt dich mit feinstem Weizen.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Zur Erde sendet er sein Wort, und schnell läuft sein Befehl.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Wie Wolle gibt er Schnee und streut den Reif wie Asche.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Er wirft sein Eis wie Brocken hin; vor seiner Kälte bleibt das Wasser stehen.
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Dann sendet er sein Wort; er macht sie schmelzen. Er gibt mir leis Befehl, und sie zergehn in Wasser.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Er, der sein Wort läßt Jakob hören, Gesetz und Rechte Israel.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 So hat er keinem Heidenvolk getan, seine Gebote lehrte er sie nicht. Alleluja!
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
