Psalm 139
1 Auf den Siegesspender; von David, ein Lied. - Herr, Du erforschest und erkennest mich.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Du weißt es, ob ich sitze oder stehe, durchschaust, was ich für ferne Zukunft plane.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Du spürest meinen Pfad, mein Lager aus; Dir sind vertraut all meine Wege.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Dafür fehlt meiner Sprache selbst ein Wort. Doch Herr! Du weißt dies alles selber.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Von hinten und von vorne hältst Du mich umschlossen und hast mich ganz in Deiner Hand. -
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 O wunderbares, mir zu hohes Wissen! Ich kann es nimmer fassen.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Wohin soll ich vor Deinem Geiste gehen, wohin vor Deinem Antlitz fliehen?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Erwähle ich des Morgens Säume, und ging ich an das fernste Meer,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 auch dort ergriffe Deine Hand mich und Deine Rechte faßte mich.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Und spräche ich: "Die Finsternis verhüllt mich sicher; das Licht wird um mich her zur Nacht",
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 so wäre Dir die Finsternis selbst nicht zu finster. Dir leuchtet Nacht wie Tag und Finsternis wie Licht. -
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Du schufest meine Nieren und formtest mich im Mutterschoße.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Ich danke Dir, daß ich so wunderbar bin ausgezeichnet. Ganz wunderbar sind Deine Werke, und meine Seele fühlt es gut.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Mein ganzes Sein ist Dir nicht unbekannt, obgleich ich im Verborgenen geschaffen ward, gewirkt in Erdentiefen.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Gesehen haben Deine Augen meine umgeformten Glieder. Sie wurden alle in Dein Buch geschrieben, die Tage auch, wo sie sich formten, bevor noch eines davon war.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Wie wertvoll sind mir, Gott, doch Deine Pläne! Wie unschätzbar die wichtigsten von ihnen!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Ich zählte eher noch des Meeres Sand als sie. Und wollte ich ihr Ende gar bestimmen, dann müßte meine Dauer Deiner gleichen. -
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Daß Du die Frevler niederstrecken wolltest, Gott! Ja, fort von mir, ihr Blutmenschen,
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 die Dir in Tücke widerstreben und hinterlistig Deine Städte zu gewinnen trachten!
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Soll ich nicht hassen, die Dich hassen, Herr, vor Deinen Gegnern keinen Abscheu haben?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Ich hasse sie mit unbegrenztem Hasse; sie gelten mir als Feinde.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Gott! Du erforsche mich! Mein Herz durchschau! Mit scharfem Blick prüf meinen Sinn!
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Sieh zu, ob ich der Kränkung Pfad betreten! Zurück zum alten Weg mit mir!
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
