Psalm 119
1 Glückselig, die unsträflich leben und in des Herrn Gesetzen wandeln!
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Glückselig sind, die seine Bräuche achten und ihn von ganzem Herzen suchen,
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 die nie ein Unrecht tun und die auf seinen Wegen wandeln!
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Du selbst gibst Deine Vorschriften, daß man genau sie halte.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Ach, wäre fest mein Wandel in der Befolgung Deiner Ordnungen!
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Dann werde ich niemals zuschanden, beacht ich alle Deine Satzungen.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Ich danke Dir von Herzensgrunde, wenn ich erlerne Deine so gerechten Weisungen.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Genau beachten will ich Deine Vorschriften. Verlaß mich nicht dabei!
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Wodurch erhält ein Jüngling seinen Wandel rein? Wenn er sich hält an Deine Worte.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Von ganzem Herzen suche ich Dich auf. Entfremde mich nicht Deinen Satzungen!
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 In meinem Herzen berge ich Dein Wort, auf daß ich wider Dich nicht sündige.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Gepriesen seist Du, Herr! Gewöhne mich an Deine Ordnungen!
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Auswendig sag ich auf all Deine mündlichen Gebote.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Ich freue mich des Weges hin zu Deinen Zeugnissen weit mehr als über irgendwelche Schätze.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 Was Du befiehlst, dem sinn ich nach und schaue hin auf Deine Pfade.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 Mit Deinen Ordnungen befasse ich mich gern, vergesse nicht Dein Wort.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gewähre Deinem Knechte, daß ich leben bleibe! Dann halte ich Dein Wort.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Entschleiere mir das Auge, daß ich schaue, was wunderbar an Deiner Lehre!
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Ein Fremdling bin ich in dem Lande. Verbirg mir nimmer Deine Satzungen!
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 In Sehnsucht meine Seele sich verzehrt nach Deinen Weisungen zu jeder Zeit.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Du schiltst die Frechen. Verfluchst, die Deine Satzungen mißachten!
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Wend Spott und Hohn von mir; denn Deine Zeugnisse, ich achte sie!
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Ob Fürsten auch sich wider mich beraten, Dein Knecht beherzigt dennoch Deine Ordnungen.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Ja, Wonne sind mir Deine Zeugnisse, Wegweiser sind mir Deine Vorschriften.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Am Staube klebe ich. Erhalte mich nach Deinem Wort am Leben!
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Ich lege meine Wege dar, und Du erhörst mich. Gewöhne mich an Deine Satzungen!
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Gib Einsicht mir ins Wesen Deiner Vorschriften! Dann will ich Deine Wunder überdenken.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Vor Leid weint meine Seele. Richt mich nach Deinem Worte auf!
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Halt fern von mir den Pfad der Untreue! Zu eigen gib mir Deine Lehre gnädiglich!
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Den Weg der Treue wähle ich, befolge Deine Weisungen.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Ich hänge fest an Deinen Zeugnissen. Herr, laß mich nicht zuschanden werden!
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Ich laufe auf dem Wege Deiner Ordnungen; Du machst mir weit das Herz.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Zeig mir den Weg zu Deinen Vorschriften, o Herr! Ich will ihn mit Bedacht einhalten.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Gib Einsicht mir, daß ich befolge Deine Lehre und sie mit ganzem Herzen hüte!
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Laß Deiner Satzung Pfad mich wallen! Denn Freude habe ich daran.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Zu Deinen Bräuchen lenke hin mein Herz und nicht zur Eigenliebe!
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Lenk meine Augen ab vom Schielen nach dem Eitlen! Auf Deinen Wegen laß mich Leben finden!
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Bewähr an Deinem Knecht Dein Wort, das zu der Ehrfurcht vor Dir leiten soll!
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Nimm meine Schmach hinweg, daß ich gezweifelt, ob Deine Weisungen auch heilsam seien!
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Nach Deinen Vorschriften verlangt es mich. In Deiner Liebe laß mich leben!
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Herr! Deine Gnade komme über mich, Dein Heil nach Deinem Worte,
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 daß ich entgegne meinem Schmäher! Denn Deinem Wort vertraue ich.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Versag nicht meinem Mund das rechte Wort! Auf Deine Weisung harr ich sehnsuchtsvoll.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Stets will ich Deiner Lehre folgen, für immer und auf ewig,
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 nach ihr, der überreichen, wandeln. Nach Deinen Vorschriften verlangt es mich.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Vor Königen selbst rede ich von Deinen Zeugnissen ohn alle Scheu.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Ich habe meine Lust an Deinen Satzungen; ich liebe sie.
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Ich rege meine Hände eifervoll für Deine so geliebten Satzungen und sinne über Deine Ordnungen.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Gedenke Deinem Diener jenes Wort, auf das Du mich fest hoffen lässest!
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Dies ist mein Trost in meinem Leid, daß Lebensmut Dein Wort mir gibt.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 So sehr Vermessene meiner spotten, ich weiche nicht von Deiner Lehre.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 An Deine Weisungen, die alten, denke ich und fühle mich getröstet, Herr.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Der Frevler wegen packt mich Zornesglut, die Deine Lehre schnöd verlassen.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Zu Lobesliedern sind mir Deine Ordnungen geworden im Haus, wo ich als Fremdling weile.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Ich denke, Herr, an Deinen Namen in der Nacht, an Deine Lehre selbst in mitternächtiger Stunde.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Zum Grundsatz ward mir dies, weil ich um Deine Vorschriften mich kümmere:
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 "Mein Alles ist der Herr", das deut ich so: Ich muß die Worte Dein beachten.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Von ganzem Herzen werbe ich um Deine Huld. Sei gnädig mir nach Deinem Wort!
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Ich überlege meine Wege und lenke meine Füß hin zu Deinen Zeugnissen.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Ich eile, säume nicht, zu halten Deine Satzungen.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Der Frevler Stricke wollen mich umfangen; doch ich vergesse nimmer Deine Lehre.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Um Mitternacht erhebe ich mich schon und danke Dir für Deine Weisungen, die so gerecht,
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 im Wetteifer mit allen, die Dich fürchten, die Deine Vorschriften befolgen.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Voll Deiner Gnade ist die Erde, Herr. Gewöhne mich an Deine Satzungen!
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Du tust an Deinem Knechte Gutes, nach Deinem Worte, Herr.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 So lehre mich heilsame Sitte und Erkenntnis! Denn Deinen Satzungen vertraue ich.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Bevor ich leiden mußte, irrte ich; nun aber halte ich Dein Wort.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Du bist so gut und handelst gut. Gewöhne mich an Deine Satzungen!
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Mir dichten Freche Falsches an; ich aber halte Deine Vorschriften aus ganzem Herzen.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Ihr Herz ist stumpf wie Fett; doch ich ergötze mich an Deiner Lehre.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Mir war es heilsam, daß ich litt, damit ich mich an Deine Ordnungen gewöhnte.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Dein mündliches Gesetz gilt mir weit mehr als tausend Stücke Gold und Silber.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Von Deiner Hand bin ich geschaffen und gebildet. Verleih mir Einsicht, daß ich mich an Deine Satzungen gewöhne!
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Mit Freuden sehen, die Dich fürchten, daß ich mich auf Dein Wort verlasse.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Ich weiß es, Herr: Gerecht sind Deine Weisungen; in bester Absicht hast Du mich gezüchtigt.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Zum Troste sei mir Deine Huld, wie Deinem Knechte Du verheißen
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Laß Dein Erbarmen mich erquicken! Denn Deine Lehre ist mir Lust.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Schmach über diese Frechen, weil grundlos sie zu Unrecht mich bezichtigen! Ich sinne über Deine Vorschriften.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Sie mögen sich durch mich in solche wandeln, die fürchten Dich und schätzen lernen Deine Zeugnisse!
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Unfehlbar sei mein Herz in Deinen Ordnungen, damit ich nicht erröten muß!
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Nach Deinem Heile schmachtet meine Seele, ich harre Deines Wortes.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Nach Deinem Worte schmachten meine Augen: "Wann bringt's mir Trost?"
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Bin ich auch wie ein Schlauch im Rauche, vergesse ich doch niemals Deine Ordnungen.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Wieviel sind noch der Tage Deines Knechtes? Wann richtest Du, die mich verfolgen?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Mir graben Freche Gruben in dem, was Deiner Lehre nicht entspricht.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Was Du befiehlst, ist lautre Wahrheit; grundlos verfolgt man mich. Komm mir zu Hilfe!
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Beinah vertilgten sie mich von der Erde; doch laß ich nicht von Deinen Vorschriften.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Nach Deiner Huld erhalte mich am Leben, daß Deines Mundes Lehre ich befolge!
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Dein Wort ist für die Ewigkeiten, Herr; dem Himmel gleich, so steht es fest gegründet.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Durch alle Zeiten währet Deine Treue, wie Du die Erde für die Dauer hast gegründet.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Für Deine Winke steht sie heut bereit; denn alles ist Dir untertan.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Wenn Deine Lehre mir nicht Wonne wäre, vergangen wäre ich in meinem Leid.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Nie will ich Deine Vorschriften vergessen; denn Du verleihst mir dadurch Lebenskraft.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Dein bin ich. Steh mir bei! Denn ich durchforsche Deine Vorschriften.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Mir lauern Frevler auf, mich umzubringen; doch ich vertiefe mich in Deine Zeugnisse.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Bei allem anderen, was enden soll, ersehe ich ein Ende; doch Dein Gebot ist übergroß.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Wie lieb ich Deine Lehre! Sie ist mein täglich Sinnen.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Mich macht weit klüger Deine Satzung, als meine Feinde sind; denn ich besitze sie für immer.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Verständiger noch werde ich als alle meine Lehrer; denn Deine Zeugnisse sind all mein Sinnen.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 An Einsicht übertreff ich Greise; denn ich beachte Deine Satzungen.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Ich wehre meinem Fuße jeden bösen Weg, auf daß ich Deines Wortes pflege.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Ich weiche nicht von deinen Weisungen; denn Du belehrest mich.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Wie süß sind meinem Gaumen Deine Worte, weit süßer meinem Mund als Honigseim!
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Verständig werde ich durch Deine Vorschriften; drum hasse ich auch jeden falschen Pfad.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Dein Wort ist meines Fußes Leuchte, ein Licht auf meinem Pfade.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Ich hab's mir eidlich vorgenommen, was Du gerecht befohlen, auch zu halten.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Ich bin gar tief gebeugt. Nach Deinem Worte, Herr, belebe mich!
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Laß, Herr, Dir meines Mundes Übungen gefallen! Gewöhne mich an Deine Weisungen!
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Mein Leben ist beständig in Gefahr; doch ich vergesse Deine Lehre nicht.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Mir legen Frevler Schlingen; ich irre nimmer ab von Deinen Vorschriften. -
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Ein ewig Erbgut sind mir Deine Zeugnisse; ja, Herzenswonne sind sie mir.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Ich neige hin mein Herz, zu tun, was Du befiehlst, für immer auf das eifrigste.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Ich hasse Zweifler; doch Deine Lehre liebe ich.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Mein Schirm und Schild bist Du; ich harre Deines Wortes.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Hinweg von mir, ihr Übeltäter! Ich will ja meines Gottes Satzungen befolgen.
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Nach Deinem Worte stärke mich, auf daß ich lebe! Beschäme mich in meiner Hoffnung nicht!
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Halt Du mich fest, daß ich gerettet werde! Ich schaue stets nach Deinen Ordnungen.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Die sich vergehn an Deinen Ordnungen, die wirfst Du weg; denn Trug ist all ihr Sinnen.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Die Frevler all auf Erden achtest Du wie Schlacken; drum liebe ich auch Deine Zeugnisse.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Aus Furcht vor Dir erschaudert mir die Haut; Ich fürchte mich vor Deinen Strafgerichten.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Das Rechte tu ich und das Gute. Gib meinen Drängern mich nicht preis!
Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Vertritt zu seinem Besten Deinen Knecht, daß nicht die Stolzen mir Gewalt antun!
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Nach Deiner Hilfe schmachten meine Augen, nach Deiner Heilsverheißung.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Verfahr mit Deinem Knecht nach Deiner Huld! Gewöhne mich an Deine Ordnungen!
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Dein Knecht bin ich. Belehre mich, auf daß ich Deine Bräuche wohl verstehe!
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 's ist Zeit, sich für den Herrn zu regen; sie wollen Dein Gesetz abschaffen.
Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Drum liebe ich auch Deine Satzungen viel mehr als Gold, als selbst das feinste Gold.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Drum habe ich all Deine Vorschriften mir auserwählt; ich hasse jeden falschen Weg.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Geheimnisvoll sind Deine Zeugnisse drum achtet ihrer meine Seele.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Dein Wort erschließen spendet Licht; es macht die Einfalt klug.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Begierig öffne ich den Mund; denn mich verlangt nach Deinen Satzungen.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Wend Dich zu mir und sei mir gnädig, wie's Rechtens ist für die, die Deinen Namen lieben!
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 In Deinem Wort mach meine Schritte fest! Laß nicht das Böse herrschen über mich!
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Von Menschendruck befreie mich, damit ich Deine Vorschriften befolge!
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Laß Deinem Knecht Dein Antlitz leuchten! Gewöhne mich an Deine Ordnungen!
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Aus meinen Augen strömen Wasserbäche für die, die Deine Lehre nicht befolgen.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Gerecht bist Du, o Herr, und Deine Weisungen sind recht.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Ganz recht sind Deine Bräuche, die Du bestimmst, und lauter Wahrheit.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Mein Eifer zehrt mich auf, daß meine Gegner Deine Worte so vergessen.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Dein Wort ist rein geläutert; Dein Knecht hat's lieb.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Gering, verachtet bin ich zwar; doch ich vergesse nimmer Deine Vorschriften.
Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Dein Recht bleibt ewig Recht; Wahrheit ist Deine Lehre.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Mich treffen Not und Angst; doch Wonne sind mir Deine Satzungen.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Allzeit sind Deine Bräuche richtig. Gib Einsicht mir, daß ich am Leben bleibe!
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Von ganzem Herzen rufe ich: "Herr, höre mich! Ich möchte Deine Ordnungen befolgen!"
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 "Hilf mir!" so rufe ich zu Dir. "Ich möchte Deine Zeugnisse beachten."
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Zur Zeit der Dämmerung erheb ich mich und flehe; ich harre Deines Wortes.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Bevor der Morgen graut, sind meine Augen wach, Dein Wort zu überdenken.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Nach Deiner Huld erhöre mein Gebet! Wie's Deine Art ist, laß mich leben!
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Die nach dem Laster jagen, kommen diesem immer näher und Deiner Lehre immer ferner.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Jedoch auch Du bist nahe, Herr; all Deine Satzungen sind Wahrheit.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Von Urzeit her, so weiß ich es von Deinen Zeugnissen, Du hast sie eingesetzt für immer.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Sieh her auf meine Not und rette mich! Ich habe Deine Lehre nicht vergessen.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Zu meiner Rettung führe meine Sache! Nach Deinem Worte laß mich leben!
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Den Frevlern ferne ist das Heil, weil sie nach Deinen Ordnungen nichts fragen.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Gar groß ist Dein Erbarmen, Herr. Laß mich, wie's Deine Art ist, leben!
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Obschon mich viele drängen und verfolgen, so weiche ich doch nicht von Deinen Zeugnissen.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Erblick ich Treulose, streit ich mit ihnen, dieweil Dein Wort sie nicht beachten.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Wie gerne hab ich Deine Vorschriften! Erhalte mich nach Deiner Huld am Leben, Herr!
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Beständigkeit ist Deines Wortes Eigenart; für immer gelten Deine so gerechten Weisungen.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Von Fürsten werd ich ohne Grund verfolgt; doch nur vor Deinem Worte bebt mein Herz.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Ich freue mich ob Deines Wortes, wie der, so reiche Beute findet.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Mit großem Abscheu hasse ich die Falschheit; nur Deine Lehre liebe ich.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Ich preise Dich des Tages siebenmal für Deine so gerechten Weisungen.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Die Deine Lehre lieben, ernten reichen Frieden; für sie gibt's keinen Anstoß mehr.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Ich harre Deines Heiles, Herr, und Deine Satzungen befolge ich.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Auf Deine Zeugnisse hat meine Seele acht und liebt sie über alle Maßen.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Ich achte Deine Vorschriften und Bräuche; all meine Wege liegen ja vor Dir.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Laß vor Dich kommen, Herr, mein Flehen! Nach Deinem Worte gib mir Einsicht!
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Mein Flehen komme vor Dein Angesicht! Errette mich nach Deinem Wort!
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Ein Loblied ström von meinen Lippen, gewöhnst Du mich an Deine Ordnungen!
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Dein Wort besinge meine Zunge! Denn alle Deine Satzungen sind Recht.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Zum Beistand reiche mir die Hand! Denn Deine Vorschriften hab ich erwählt.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Nach Deinem Heil verlangt's mich, Herr, und Wonne ist mir Deine Lehre.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 So möge leben meine Seele und Dich preisen, und dazu mögen mir verhelfen Deine Weisungen!
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Wie ein verloren Schäflein irre ich umher. Such Deinen Knecht! Denn ich vergesse niemals Deine Satzungen.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
