Psalm 109
1 Auf den Siegesspender, von David, ein Lied. - Mein Gott, den ich lobpreise, sei nicht taub!
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Sie öffnen gegen mich den frechen, falschen Mund; mit Lügenzungen reden sie zu nur
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 und überhäufen mich mit Hassesworten und feinden ohne Grund mich an.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Für meine Liebe klagen sie mich an; ich muß mich gar verteidigen.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Für Gutes haben sie für mich nur böse Wünsche, für meine Liebe Haß: -
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 "Man möge einen Frevler gegen ihn bestellen, daß er als Kläger gegen ihn auftrete!
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Er gehe schuldig im Gericht hervor; fehlschlage ihm sein Rechten!
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Nur wenig seien seine Tage; ein anderer nehme sein Erspartes!
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Und seine Kinder sollen Waisen werden und seine Gattin Witwe!
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Unstet umherziehen und betteln sollen seine Kinder, aus ihren leeren Wohnungen verstoßen werden!
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Ein Wucherer belege seine ganze Habe mit Beschlag, und Fremde sollen sein Erworbnes plündern!
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Nicht einer bleibe ihm gewogen! Nicht einer schenke Mitleid seinen Waisen!
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Sein Stamm verfalle der Vernichtung; im zweiten Glied erlösche schon sein Name!
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Beim Herrn werd seiner Väter Schuld gedacht, und seiner Mutter Sünde werde nimmer ausgelöscht!
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Sie seien stets dem Herrn vor Augen, daß er vertilge ihr Gedächtnis von der Erde.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Denn er gedachte nimmer, Liebe zu erweisen, verfolgte elende und arme Leute und gab den Todesstoß zerbrochenen Herzen.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Weil ihm der Fluch so lieb und ihm sich leicht einstellte, dieweil das Segnen er nicht mochte, weil's ihm ferne lag,
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 dieweil den Fluch er wie sein eigen Kleid anlegte, wie Wasser in sein Inneres nahm und er wie Öl in seine Glieder drang,
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 so sei er ihm wie ein Gewand, das er als Hülle um sich legt, gleich einem Gürtel, den er ständig trägt!" -
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Vom Herrn geschehe also meinen Anklägern, die wider mich gar Schlimmes reden!
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Du aber, Herr, mein Gott, befasse Dich mit mir um Deines Namens willen! Errette mich nach Deiner milden Huld!
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Denn ich bin bettelarm und leidend; mein Herz bricht mir im Leibe.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Gleich einem Schatten, der sich neigt, vergehe ich, bin hohl gleich einem Rauchfang.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Vor Fasten wanken mir die Knie; mein Leib zehrt ab, wird mager.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Ich bin ihr Spott; sie sehen mich und schütteln ihren Kopf. -
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Komm mir zu Hilfe, Herr, mein Gott! Errette mich nach Deiner Huld,
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 damit sie innewerden, Deine Hand sei es, daß Du, Herr, solches tust!
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Sie mögen fluchen! Doch Du segne! So werden meine Widersacher voller Scham, Dein Diener aber voller Freude.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 In Schande müssen meine Ankläger sich kleiden, in ihre Scham sich hüllen wie in einen Mantel! -
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Dann danke ich dem Herrn mit lautem Munde und preise ihn inmitten Vieler,
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 daß er dem Armen steht zur Rechten, zur Hilfe gegen die, die ihn verklagen.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
