Psalm 107
1 "Dem Herrn sagt Dank! Denn er ist gut. Auf ewig währet seine Huld."
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 So singen die vom Herrn Erlösten, die er aus Feindes Hand befreit
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 und aus den Ländern sammelt von Morgen, Abend, Mitternacht und Süden. -
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 Sie irren in der Steppenwüste und finden keine Bahn zur Wohnstatt hin.
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 Sie leiden Durst und Hunger, und ihre Seele sinkt darob in Ohnmacht.
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Sie schreien zu dem Herrn in ihrer Not; Er rettet sie aus ihren Ängsten
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 und leitet sie auf rechtem Wege, die Wohnstatt zu erreichen.
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 Sie sollen dankbar sein dem Herrn für seine Gnade, für seine Wunder an den Menschenkindern,
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 daß er ihr Lechzen stillt und ihren Hunger mit dem Nötigen befriedigt! -
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 In Finsternis und Todesschatten sitzen sie, gebannt in Elend und in Eisen;
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 denn Gottes Worten widerspenstig, verschmähen sie des Höchsten Rat.
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 Durch Mühsal beugt er ihren Sinn; sie werden machtlos; niemand hilft.
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 Sie schrein zum Herrn in ihrer Not; er rettet sie aus ihren Ängsten.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 Aus Finsternis und Todesschatten führt er sie, und ihre Fesseln sprengt er auf.
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 Sie sollen dankbar sein dem Herrn für seine Gnade, für seine Wunder an den Menschenkindern,
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 daß er zertrümmert eherne Pforten und Eisenriegel bricht! -
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 Die Kranken leiden schwer ob ihres Sündenwandels und wegen ihrer Missetaten,
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 daß sie vor jeder Speise ekelt und sie des Todes Pforten schon berühren.
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 Sie schreien zu dem Herrn in ihrer Not; er rettet sie aus ihren Ängsten.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Er schickt sein Wort, macht sie gesund und rettet sie vor ihren Grüften.
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Sie sollen dankbar sein dem Herrn für seine Gnade, für seine Wunder an den Menschenkindern,
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 ihm Dankesopfer bringen, jubelnd seine Taten künden! -
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 Die auf der See in Schiffen fahren und ihr Geschäft auf großen Wassern treiben,
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 erblicken hier des Herren Werke und seine Wunder mit der tiefen Flut.
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 Ein Sturm erhebt sich auf sein Wort, und seine Wellen türmen sich.
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 Sie steigen bis zum Himmel, fahren in die Tiefen. Ihr Leben ist gefährdet.
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 Sie tanzen, schwanken wie Betrunkene. Dahin ist ihre ganze Kunst.
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 Sie schrein zum Herrn in ihrer Not; er rettet sie aus ihren Ängsten.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 Er macht den Sturm zum Säuselwind; da legen sich des Meeres Wellen.
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 Sie jubeln, daß sie stille liegen und er sie an ihr Endziel führt.
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 Sie sollen dankbar sein dem Herrn für seine Gnade, für seine Wunder an den Menschenkindern
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 und ihn vor allem Volk erheben und ihn im Kreis der Alten loben! -
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Er macht zur Wüste Ströme, zu dürrem Lande Quellenorte,
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 ein fruchtbar Land zum salzigen Grund, der Bosheit der Bewohner wegen.
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Er macht zum Wasserteich die Wüste und dürres Land zum Quellenort;
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 die Hungrigen läßt er hier wohnen; Sie bauen eine Wohnstatt dort,
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 besäen Felder, pflanzen Weinberge, die lohnend Früchte tragen.
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 Er segnet sie, daß sie sich riesig mehren, und läßt ihr Vieh sich nicht vermindern.
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 Vermindern sie sich, werden sie gebeugt von Druck und Elend und von Jammer,
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 dann gießt auf Fürsten er Verachtung aus und führt sie in die unwegsame Öde.
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 Doch aus dem Elend hebt er Arme auf und macht Geschlechter Herden gleich.
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 Das sehen Redliche und freuen sich, und jeder Frevelmund verstummt. -
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Wer weise ist, beachtet dies, und Anerkennung finden so des Herren Gnadentaten.
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
